Reportáže z akcí


VI. Mezinárodní setkání kynologických týmů USAR odřadů

Každé dva roky pořádá generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky toto setkání, kde si dvoučlenné týmy psovodů vyzkouší reálné podmínky nasazení po dobu 48 hodin v sutině. Letošní setkání bylo psovody hodnoceno jako zatím nejlepší a hlavní téma cvičení byl teroristický útok na území, kde měli psovodi zasahovat. Letos bylo v propozicích zadání, že se setkání mohou zúčastnit psovodi atestovaní nebo na atesty přhlášení. To zřejmě způsobilo velmi vysokou úspěšnost jednotlivých nasazení a výkony jednotlivých týmů byly vyrovnané. Při tomto cvičení je vše "doopravdy", takže každý účastník je označen visačkou a nikdo nepovolaný v táboře být nesmí. Prověřuje se fyzická a psychická odolnost účastníků, celé dva dny minimum spánku, 2 denní a 2 noční nasazení. Letos nechyběla ani evakuace, ve tři hodiny ráno. V historii poprvé celkem 24 psů jelo na korbě hasičského auta doslova namačkaní na sobě, u sebe všichni jen osobní věci. Každé nasazení mělo jiné zadání. I. denní nasazení bylo zaměřeno na samostatnost a ovladatelnost psa, psovod stál v ohraničeném čtverci a musel proheldat 2 prostory, v každém měl 2 figuranty. Pokud přeběhl pes do jiného prostoru a nenechal se zavolat, tak jeho práce v prostoru, kde hledali, končila a musel se přesunout do dalšího. II. denní práce přinesla mnohá překvapení a bořila hranice schopností. Z tábora s plnou polní pěšky cca 3 a půl km a abychom se dostali do prostoru hledání, museli jsme i se psy překonat zeď cca 2, 40 m vysokou. Na tomto stanovišti nás čekalo také slanění, tak jsem si oblékli slaňovací postroje rovnou na sebe a díky paletě, po které jsme vyšplhali, jsme zeď překonali. U slanění se hodnotila hlavně práce s postrojem a jištěním a spuštění psů do prostoru do tmy dolů. Tam nás čekalo konečně vyhledání a to dvou figurantů. Bylo třeba dávat pozor, abychom nešlápli na minu či drát a nevyletěli tak do vzduchu. I. noční nasazení bylo na velmi těžké, ale osvětlené sutině. Tady vždy hledal jeden pes a jakmile našel, stáhl se ze sutiny a druhý pes musel nález ověřit. Jedině tak byla osoba uznána. Byla to trošku honba za časem a věc taktiky. II. noční práce osvětlená nebyla, terén byl z kraje reálná sutina a potom šikmá střecha. Tady nás opět čekali 4 figuranti. Nejprve šel první pes a jakmile bylo jeho práce dokončena, musel druhý pes překrýt. Náročnost úkrytů (až 5 m pod povrchem a vždy bezpachová cesta k úkrytu) přinesla pro psovody rozpačité výsledky, jeden tým našel 3, jeden tým 2 a zbytek týmů jednoho,někdo bohužel nula figurantů. Po obě noční práce to bylo stejné a je jasné, že takovou náročnost úkrytů si zatím nemáme kde natrénovat. Během cvičení probíhaly velmi zajímavé přednášky a "bránily" nám využít volných chvil ke spánku, takže souhrnem jsme opravdu naspali za dva dny cca 7 hodin. Toto ale bylo cílem prověrky. Kromě slaňování a překonání zdi prověřila pejsky dostatečně čtyřkolka s otevřenou korbou, na které probíhal transport na některá stanoviště. A aby toho nebylo málo , tak nám téměř celé dva dny vytrvale pršelo nebo lilo :). Díky vynikajícímu zázemí jsme přežili a odnesli si velmi zajímavé zkušenosti. Hlavně psi byli každou prací jistější a pracovali až do konce v plném nasazení.
Děkuji za cd s fotkami, na nich se můžete podívat, jak jsme překonali zeď a slaňovali a také na práci na sutině - http://kvinka.rajce.idnes.cz/VI._mezinarodni_setkani_USAR_tymu



Prodloužený víkend na Spáleništi v říjnu 2014

Doma byt plný krabic s příslibem stěhování kvůli rekonstrukci elektřiny v našem domě, měla bych asi číhat na stěhováky a stresovat se, ale okamžitě jsem se rozhodla, že to ani náhodu. A že si ještě před stěhováním užiju nádherné přírody Jižních Čech a místa Spáleniště, výcvikového střediska jihočeské zbk. Zvolila jsem cestu přes Jindřichův Hradec a potom na Dolní Dvořiště a poslední úsek cesty jsme se synem kochali a kochali, naštěstí oba bezpečně. Dojeli jsme za světla a honem jsem si ještě běžela šlápnout stopu. Rozhodla jsem se, že ji půjdu za tmy, aby si Erník potrénoval práci nosem a tak byla stopa stará cca 2 a půl hodiny. Nejdobrodružnější bylo moje selhání s čelovkou, kdy jsem nebyla schopna najít nášlap a tak měl Erník i svoje první vyhledání stopy. Popral se s tím statečně a v mokré trávě mu ani stáří stopy nedělalo problém. Stopám jsem se tentokrát věnovala nejvíc, protože ve výhledu je zkouška ZPS 1. Další den jsme vyrazili na dopolední sutinu na trenažeru, jedno povedené kolo zaměřené na dlouhé štěkání. Společný oběd na Vyhlídce a odjezd na odpolední stopy. Tentokrát měl Erník stopu cizí, starou asi hodinu a půl a opět se mu podařila, na začátku byl trochu rozpačitý, ale po prvním předmětu už šel velmi soustředěně a jistě. Trénovali jsme také vyhledání předmětů na Stpr s ostatními a pachový vějíř. Večer nám naše členky Alena a Petra udělaly krásnou přednášku o proběhlé akci "soutěž iro týmů", které se zúčastnily a která přinesla nejen velký úspěch, ale také hodně zkušeností. Potom jsme si šli ještě ve třech udělat jedno kolo nočního štěkání na trenažeru ve tmě. Další dopoledne opět patřilo tréninku sutiny na druhém trenažeru a po poledním klidu jsme se přemístili na plochu určenou na trénink poslušnosti a překážek. Každý si potrénoval, co bylo třeba a k tomu společně skupinku osob a nošení. Já jsem fungovala jako dozor a po poslušnosti jsme šli zvednou ještě stopu, kterou jsem předtím našlapala mojí kamarádce. Stopa opět vydařená (terény ideální) a tak jsem dobře naladěná vzala ještě Erníka na poslušnost. Závěr dne jsme strávili u karetní hry a také hry bomba :))) a bavili se jak malé děti. Poslední den pobytu jsme si šli štěknout už jen velmi motivačně do plochy a udělali krátkou závěrečnou stopu. Na rozloučenou byla Šumava prozářená poledním sluníčkem a jako bonus syn odřídil celou cestu domů až do Brna.



INTERCUP HUMANITY SPÁLENIŠTĚ 2014

Jak jsem již napsala, výcvikový areál Spáleniště je moje srdeční záležitost, zažila jsem tam moc hezké chvíle na závodech a také s kamarády Jihočechy u kytary a společných večerů. Odhodlala jsem se přihlásit na přestižní závod a zároveň mezinárodní zkoušky IRO INTERCUP HUMANITY původně do kategorie T-A. Protože ale tato kategorie nebyla nakonec otevřená a v kategorii T-B nebylo volno, zvolila jsem kategorii FL-B a tím pádem náš druhý start v béčkách. Trošku jsem s tříletých psem sama se sebou bojovala, abych něco neuspěchala, ale nakonec jsem si řekla, že Erník je plný síly, odhodlání, motivace a šílený teriér a že se s tím poperem. Přijeli jsme v pátek večer, zaprezentovali se a dozvěděli, že trénink na překážkách povolen není pro nikoho. Výhodu mají samozřejmě domácí závodníci, ale my měli poměrně nedávno na Spáleništi sutinové soustředění a tak jsme s lehkým srdcem odjeli na hotel a večer strávili s přáteli. V sobotu byl náš soutěžní den a lehká nervozita mi napověděla, že bude vše v pořádku :). V 11.15 jsem nastupovala na speciál k německému panu rozhodčímu D. Kuhnovi. Tento rozhodčí loni posuzoval Mistrovství světa a speciál připravil ve velmi pěkném, hustém a nepřehledném terénu. Legendu příběhu jsme dostali na lístečku česky a anglicky (dobrý nápad) a já jsem díky své sice nekvalitní, ale dostačující angličtině podala hlášení a také dala doplňující otázky na rozluštění taktiky. Trošku problém mám s orientací na mapě, můj velký úkol do budoucna. Nebudu napínat, v páté minuté první osoba, ve 20.té druhá a 29.té minutě třetí poslední. Pes makal až do konce, a jen díky horšímu značení při únavě nám to vyneslo 180 bodů. Také panička něco ztratila za taktiku :) a musí se ještě zdokonalit. Ale pocit to byl nádherný a když jsme ve výsledku zjistili, že jen 4 psovodi našli všechny tři osoby a dosáhly na limit, moje radost byla velká. Na poslušnost jsme od japonského pana rozhodčího získali 89 bodů, chyby tam byly a hodnocení bylo nesmírně tvrdé, ale musím říct, že pro všechny stejně. Protože i ostatním psovodům z našeho týmu se zadařilo, strávili jsme opět krásný večer s moravskou slivovičkou a dalšími přáteli záchranáři. Neděli jsem tentokrát věnovala sobě, zatímco Erník odpočíval. Nejprve 4 hodinové plavení se po Vltavě (pro mě poprvé v životě) a odpoledne v aqua parku a v sauně. Závěrečné vyhodnocení bylo v 17.00 a náš výsledek vynesl mně a Erníkovi 2.místo. Na zpáteční cestě domů jsme se ještě stavili u rybníka Svět a u Schwarcenberské hrobky. Byl to jeden z nejkrásnějších víkendů, který jsem zažila a budu z něj dlouho čerpat energii.



Mezinárodní zkoušky IRO Eggendorf 2014

Erník je už opravdu dospělý mladý muž a tak jsem sebrala odvahu a vyrazila na první mezinárodní zkoušky mimo ČR. Vybrala jsem Rakousko a Eggendorf a protože sutiny ještě nemáme úplně dodělané, zvolila jsem kategorii plošné A. V pátek jsme stihli lehký trénink, registraci a také ubytování v kempu v městečku Wiener neustadt. Jako první jsem šla v sobotu na plochu. Nezbytný rituál odnešení míčku od auta, řev Erníka a hurá na to. Posuzovala paní rozhodčí R. Gerritsen a já si opět uvědomila, jak je důležité se umět domluvit. Odložila jsem po hlášení Erníka, poslechla si příběh a snažila se dát doplňující otázky a řict taktiku. Na některé otázky jsem zapomněla a to byly přesně ty 4 body, které nám ve výsledném hodnocení chyběly do 200. Erník pracoval jako obvykle s plným nasazením a od paní rozhodčí jsem slyšeli krásné hodnocení a pochvalu za psovoda i psa. Celkem 196 bodů , známka výborně. Potom honem odpočinek v kempu a následně poslušnost Přijela jsem sice na čas, ale vše se zrychlilo a tak jsem místo venčení a motivace šla rovnou na plac a ještě na odložení. Erdelek byl jak na klíček a ve mně malá dušička, zda to zvládneme. Nakonec 93 bodů, nebyla to super poslušnost, ale víme, na čem pracovat. Večer jsme lehce oslavovali v kempu, všem se nám zadařilo :) a těšili se na výkon poslední z týmu v kategorii plošné B. Vyšlo to a kolem poledne jsme se vydali domů. Erník nakonec měl v kategorii FL-A vůbec nejlepší body ze všech a známku výborně :).



Mistrovství AT klubu České republiky 2014

Závod původně vznikl jako memoriál úžasné ženy, chovatelky, rozhodčí erdelteriérů paní Dory Geblerové jako její memoriál. Potom se přidalo i Mistrovství AT klubu ČR a letošní ročník byl situován do výcvikového střediska Zbraslav u Brna. Letos jsme se přihlásila do kategorie ZVV1 a i když jsme neměla úplně čisté svědomí s tréninkem, moc jsem se těšila. Hlavně na setkání s chovatelkou Erníka Simonou Hoškovou a vůbec všemi kamarády erdelkáři z celé republiky V naši kategorii nás nastupovalo 6 a to slibovalo konkurenci a napětí. Nejprve nás čekala poslušnost, jako druhá disciplina stopa a odpoledne obrana. V neděli jsme měli až do vyhlášení "volno". Na poslušnost jsem se moc těšila a Erník nezklamal, odnesl si 95 bodů. Nečekanou ztrátu měl na dlouhodobém odložení, kde reagoval na povel Simony vstaň a tak už vím, na čem je třeba dál pracovat. U stopy nemáme moc načucháno, ale co máme, jsou předměty. Člověk míní a Erník mění. Takže stopu šel opravdu moc hezky, na lomech se zlomil a u prvního předmětu lehce přibrzdil a šel dál. 10 bodů pryč a já se jen modlila, aby totéž neudělal u druhého předmětu. Ten ale bravurně označil, jak jsem u něj zvyklá. Takže 86 bodů a konstatování, že vše je jednou poprvé.....Obrany jsme trénovali asi nejméně a hlavně obíhání zástěn prostě nemáme. Můj plán byl jasný, nestresovat psa něčím, co neumí a snažit se odkousat. Erník to viděl stejně a odkousal na 92 bodů, tedy nejlepší obrana v této kategorii vůbec :). Bylo mi jasné, že mě předmět na stopě bude mrzet a bylo to tak. Co mě ale těší, porazil nás bratříček chovatelky, měl stejnou poslušnost, krásnou stopu za 94 bodů a velmi slušnou obranu. Tak se Erník stal letos "vicemistrem" a dostal pohár za 2. místo, za nejlepší obranu a také za nejlepšího jedince chovatelské stanice Finta-Star na tomto závodě. Chtěla bych moc poděkovat paní chovatelce Simoně a také popřát k super výsledkům, nejen že obsadila 1.místo v kategorii ZVV1 s Elmo Finta-Star, ale její odchovy doslova vyžraly na závodě vše, co se dalo :). Je to chovatelků snů, neustále máme její podporu a to nás žene dál. Po skončení disciplin za mnou v sobotu přijela parta záchranářek z Brna a navzdory hustému dešti jsme řádili v lese. Měla jsem s sebou Belinku a zatímco Erník už sladce spal na pokoji, Belinka makala a hledala. V neděli mi přijeli ráno přátelé na trénink záchranařiny a pro začátek jsme buchli šampáňo a připili Erníkovi na jeho výkon. bylo to moc milé a trénink plochy byl pak takový bonbonek. Všem se dařilo a po dobrém obědě jsme ještě potrénovali skupinu osob a nošení. Ve 14.00 bylo vyhodnocení a já potom hned spěchala do práce. Navečer mě ještě čekal trénink sutiny, na který jsme se synem vzali i Citušku, aby měla radost :). Netušila jsem, kolik se toho dá o víkendu stihnout....



Seminář pod vedením Emanuela Hetycha duben 2014

Když mi Lucie Gabrielová, se kterou si občas potrénujeme a vyměníme svoje zkušenosti nabídla účast na tomto semináři, neváhala jsem ani minutu. Jednak je to nyní její trenér, na kterého jsem slyšela jen chválu a samozřejmě velkou roli hrála i zvědavost, co může 20letý chlapec nabídnout na poli kynologie a jakým způsobem, aby to bylo akceptovatelné. Přečetla jsem si jeho psí životopis a úspěchy a těšila se na poslední dubnový víkend. Celkem 8 psovodů a potom řada diváků, někteří na oba dny, hodně jich přijelo jen na jeden den. Ještě bych upřesnila – 7 borderek a 1 erdel na place :-)

Koncepce semináře byla následující:

1. Nejprve jednotlivé týmy předvedly poslušnost na úrovní OBZ-OB3, u kterých si pan Hetych dělal pečlivě poznámky. Po krátké pauze následovala teorie, ve které jsme se dozvěděli, jaká je jeho koncepce výcviku a také nám zodpověděl řadu otázek. Poté následoval blok jednotlivých poslušností, kde se už zaměřil na problémy, které se ukázaly při předvedení prvního cvičení. Erník byl při prvním cvičení nic moc, oba jsme ještě byli mimo z ranního zážitku s autem, kdy jsme zůstali viset na dálnici. Tedy hlavně panička, která pak zažila poprvé v životě odtah vozidla. Při samostatné práci jsme už nabrali druhý dech a Erník předvedl přesně to, co umí. Protože v tu chvíli nebylo co řešit, požádal mě pan Hetych, abych mu nějaký problém „vymyslela“ :-) a nakonec navrhla Lucie Gabrielová naučit ho tedy něco nového. Tak jsme se pustili do odložení ve stoje a s tím také úspěšně odešli. Po zbytek dne jsem sledovala výkony a hlavně řešení problémů jednotlivých týmů a dělala si poznámky.

2. Večer jsme si vyměňovali dojmy a zkušenosti a těšili se na ráno. Většina seminářů končí v poledne, tady se na čas nehrálo a každý pejskem měl právo být ještě dvakrát na poslušnosti a řešit přímo na place věci, které trápily psovoda nebo si chtěl poslechnout návod, jak to dělat jinak.

Nedělní ráno opět začalo teorií a to dotazy a odpovědi na otázky, které jsme si během večera a soboty připravili. Nejčastěji se dotazy týkaly rychlosti a přesnosti provedení cviků, aportování a chůze u nohy. Jako první jsem šla na plac já s Erníkem a tentokrát jsme odhalili chybu v provádění čelem vzad a také v zastavování, kdy jsem pomáhala psovi na hezké zastavení signálem ramenem. Na obou věcech jsme zapracovali a v dalším kole ještě přidali pár tipů na pevné držení aportu. V prvním kole jsme ještě potrénovali chůzi s rušivými vlivy a z té bude i video. Stála totiž za to.

Mně osobně seminář dal hodně a směr, kterým se trénink Emanuela Hetycha ubírá je i můj směr.



Prodloužený výcvikový víkend na Spáleništi 26. - 28.10.2013

Výcvikové středisko SZBK ČR je poslední roky vytížené téměř každý víkend a my jsme využili až pozdní říjen, jeden z mála volných termínů, kdy hrozilo, že už možná budeme trénovat spíše laviny, ale riskli jsme to. Ne nadarmo se říká "risk je zisk" :))) a toto nám letos opravdu vyšlo, Kdo mohl tušit, že po celé ČR včetně Šumavy bude doslova krásné podzimní počasí plné sluníčka, barev a s teplotami kolem 18 stupňů. Navíc ve srubech, které slouží k ubytování, je nové stropní panelové topení, které nám zajistilo teplo i v noci, kdy možná bylo kolem nuly, ale to jsme v teple postelí nezjistili. Plac na poslušnost, dva sutinové trenažery, terény na stopy všude okolo a lesy taktéž. Co si může záchranář víc přát????? A na pokec velká klubovna s litinovýma kamnama a veškeré sociální zařízení. Vzala jsem všechny pejsky a syna a hurá na Šumavu. Plán tréninku jsme měla spíše relaxační, Erník dvě kola na sutině rozdělená do dvou dnů, jedna plocha, dvě stopy a jedna poslušnost. Holky procházky, ale nakonec si Cita štěkla v sutině a v ploše. Kvínce už nohy slouží málo, tak jsme ji nechala jen si tak chodit a užívat. Erníkovi se dařilo, zejména v ploše, po asi kilometrovém pochodu a s paničkou, které jen řekla hledej a pak se snažila hlídat mapu a neztratit se v terénu :) odvedl krásnou práci nosem jak profík. Na sutině mu vadily palety všude pod nohama, tak jsem trénink zaměřila právě na chození ve velmi obtížném terénu. Stihli jsme také výlet na krásné poutní místo - kostel sv. Tomáše a Vítkův hrádek s vyhlídkou na celé Lipno. Shrnuto - byl to velmi pohodový relaxační víkend a možná jen ta cesta, kdyby nebyla taáááák dlouhá :)



Soustředění pražské brigády srpen 2013

Přijala jsem pozvání Kateřiny Staňkové a Edity Labíkové na soustředění členů pražské brigády SZBK ČR a hostů ve Smiřicích. Obě jsou moje dlouholeté kamarádky, kolegyně ze sboru rozhodčích a výborné záchranářky. Edita vede v současné době ve Smiřicích útulek a také příměstské tábory pro kynologickou mládež a kynologický kroužek přímo v útulku. Vedle útulku, který nám poskytl zázemí, se odehrávalo soustředění. Hned u prostoru na stanování a cvičáku se nachází velmi slušná sutina, do lesa se muselo pár km jet. Počasí vyšlo, občas mráčky, ještě teplo, ale ne vedra jako v minulých týdnech. Vzhledem k tomu, že jsem měla ambice nastoupit na zkoušky, musela jsem trénink hodně omezit. Jedna sutina (mimochodem moc hezký trénink a užitečný), krátká poslušnost a jeden trénink v lese. To bylo vše, zbytek jsem odpočívala a ladila formu na pátek a sobotu. Na posuzování byl pozván pak Vilém Babička, také můj dlouholetý kamarád a rozhodčí, kterého si moc vážím. Erník se pochlapil a snažil se neuvěřitelně. Na poslušnosti ještě pokulhávají distance, zbytek už vypadá slušně a tak z toho bylo 93 bodů. V lese jsem vymyslela taktiku korespondující s větrem a vypustila erdela. Zahlédla jsem ho nejprve před značením první osoby a následně asi jednou v rámci práce a potom až u druhé osoby. Prostě byl samostatný a chtivý a vybojovali jsme 197 bodů, celkem 290 a známku výborně, zkouška FL-A. Protože jsem byla poslední zkouškař, mohla jsem si udělat motivačku v lese a také si po odhlášení, až pan rozhodčí odešel, pohrát s míčkem na place na poslušnost. Možná i díky tomu se v sobotu na další zkoušce ZZZ (svazová vstupní) snažil snad ještě víc a bylo z toho 198 bodů ze 200 a opět známka výborně. Velká radost zejména z cizí stopy s vyštěkáním na konci a z některých cviků, které jsme ani netrénovali :), např. vožení na vozíku atd. Celou dobu se o mě starala a krmila mě a vůbec Katka Staňková a já jí tímto moc děkuju za krásný týden. A samozřejmě všem, které jsem poznala a doufám ještě někdy někde uvidím. Ať nám to štěká :)



Sutinové soustředění na trenažeru Chbany srpen 2013

V rámci soustředění pro záchranářskou skupinu psí školy Cituška (kterou provozuji) se spolu se mnou a Reginou rozjely do Chban ještě další dvě členky naší KZJ (Alena a Jana) a za námi dorazil CHLAP - Pavel Dymeš z hradecké brigády. Chlap s velkým píšu proto, že se jich v pejskařině pohybuje stále méně a tak jsme byli vděční za figuranta mužského rodu. Nakonec nebyl jediný, protože můj syn Pavel se stejného úkolu zhostil s vervou svých 18ti let a statečně celých 5 dní figuroval a učil se. Tušili jsme, že počasí bude vražedné a bohužel zpočátku bylo. Příjezd byl v úterý dopoledne, seznámili jsme se a všech 12 psovodů-hostů něco málo řeklo o svém psovi a cílech, se kterými přijeli na toto soustředění. Udělali jsme pak individuální plán pro každého zúčastněného, nejvíce bylo třeba pracovat na samostatnosti a motivaci. A když naše parta po dvoufázovém tréninku (ráno a večer) odpočívala, vydali jsme se na trenažer "my holky z KZJ" a naši dva chlapi a trénovali. Kromě Erníka mi kamarádka Jitka svěřila do péče a tréninku na těch pár dní moji dcerku z prvního vrhu Citušky, Káju. Kája mě ihned adoptovala a tak jsem střídala na trenažeru oba pejsky a tudíž se mi dařilo je moc neunavit ani nezahltit. S Kájou jsme se zaměřili především na samostatnost a během dvou dnů jsem viděla při hledání jen malou tečku někde v dáli a následně řvoucího boxíka u úkrytu. S Erníkem první dva dny nové a těžší věci (skruže, výškový úkryt, zakryté úkryty) a další dny už jen lehké motivační odbíhačky daleko do terénu a zaměřené na kvalitu štěkání. Během týdne jsme dali jednou plochy na odpočinek psů i nás od trenažeru :) a mezi tréninky jsme bohatě využili Nechranickou přehradu. Pláž byla cca 60 m od chatek, kde jsme byli ubytovaní a někteří z nás byli ve vodě naložení stále :). V kempu byla restaurace, obchůdek a také možnost si zahrát ping-pong a minigolf. Všeho jsme využili a na jeden z obědů navštívili blízkou Rybářskou baštu. Jídlo bylo super, ostatní nelze hodnotit....ale za toho candáta to stálo! Co říci závěrem ? Bezva parta, počasí se umoudřilo a dokonce i zapršelo a trénink se povedl, nikdo neměl žádný úraz a nechtělo se nám loučit a jet zpět do rozpáleného Brna. Tak doufám zase někde-někdy....



29.6. - 7.7.2013

Během těchto pár dní se odehrálo tolik věcí, že se o nich musím trošku rozepsat. Nejprve ve Větřkovicích u Ostravy účast na Bohemia cupu v plošném vyhledání (výběrový závod SZBK na Mistrovství světa záchranných psů). Na Belince se projevila trošku únava z několika posledních akcí a tréninků a tak její práce na ploše byla hodně vlažná, naštěstí má výborný nos a koncovku (štěkání), tak jsme vybojovali na speciálu po poledni a ve velkém teple 171 bodů. Na poslušnosti opět stávkovala na distancích (budu se muset na ně zaměřit a doučit je). Každopádně již podruhé Belinka obhájila limit zkoušky FL-B. Když mi kamarádka Bára Zuchová nabídla trénovat Belinku, nevěřila jsem, že bych to mohla s ní dotáhnout tak daleko. Tréninky cca jednou týdně, občas víkend. O to více se ale Belča na mě těší a při dobře zvládnuté metodice pracuje ráda a dobře. Základ je samozřejmě její úžasná povaha, temperament, chuť do práce a také obětavost pánečků, kteří mi ji vozí, kdykoliv zavolám a požádám. Na podzim nás čekají možná atesty MV v ploše (pokud nás pozvou) a ráda bych s ní vyjela na mezinárodní zkoušky v Jaszbereny. Ihned po závodě a velmi pozdě v noci jsem dorazila na výcvikový tábor své Psí školy Cituška, ohřála se u ohně a ráno v neděli začal krásný a plodný táborový maraton. Celkem 20 psovodů absolvovalo denně nejméně 3 disciplíny, stopu, poslušnost a štěkání v ploše nebo sutině, večer byla pro zájemce ještě obrana (figurant Josef Skrejval z Prahy). Aby byla motivace, rozhodla jsem se letos uspořádat na táboře závod se zadáním zkoušky ZOP a ZPU 1. Celkem 12 psovodů splnilo zkoušku, z toho 3 již tu náročnější zkoušku ZPU 1. Nechyběly přednášky, kurz první pomoci a samozřejmě hra :)
Když psovodi a jejich pejsci odpočívali, přišla na řadu Belinka a Erník. Belča měla každý den trénink v ploše a poslušnost, k tomu plavání a běh. Erník také plaval a běhal, zvládli jsme 4 stopy, jednu lepší než druhou a jedno štěkání v ploše zaměřené na výšku. Více jsme neštěkali, protože nás čeká 5 dní na trenažeru na Spáleništi. Zato poslušnosti jsme se věnovali každý den poctivě. Cituška si zaplavala a kousla na Pepu :) Kvínka byla maskotem tábora, neustále venku, krmená a hýčkaná. Pěkně se nám rozmazlila, osvalila a dokonce se začala pohybovat tak rychle, že ji nedoběhnu. Takže shrnuto - samá pozitiva :) Díky za bezvadnou partu nadšených lidí.



2. ročník Mistrovství ATK klubu a Memoriálu Dory Geblerové 2013

Tento závod se stal pro zapálené erdelkáře přímo milou povinností a i když se mi sešly na termín dvě akce, podařilo se zařídit účast na obou :). Jen jsem se ochudila o nedělní průběh závodu a závěrečné vyhodnocení. Původní záměr byl nastoupit ve dvou kategoriích, ZM a FPR1. Stopařskou jedničku ale Erník složil o týdne dříve a navíc byla tato kategorie přesunuta na neděli, kdy už jsem musela být zpět v Brně. Mohla jsem tedy trénink soustředit jen na ZM. Erník byl celé dva roky, co ho mám, naprosto zdravý. Jak už to bývá, ve středu před závodem začal zvracet a situaci zdramatizoval natolik, že jsem se rozhodovala, zda jet nebo nejet nebo jet bez psa. Nakonec v pátek ráno bylo jasné, že je opět v kondici (skoky na paničku, otravování, loudění), tak se mi ulevilo. Mezitím jsem ale "lehla" já a se zásobou kapesníků, nosem jak brambora z rýmy a autem plným všech našich psů jsme se vydali na cestu. Doprovázel mě naštěstí syn :) a pomáhal, jak se dalo. V pátek jsem po lehkém bloudění dorazili na místo - kemp Javorová Skála blízko Jistebnice u Tábora. Všude erdel :))) a jakmile jsme se ubytovali a vybalili, zaskočila jsem na trénink obrany na figuranta Roberta Fagoše. Trénink vypadal dobře, Erník oběhl i maketu a kousal jak drak. Večer ještě pár minut poslušnosti, což bylo moudré. Nejprve šel totiž zase na obranu a nehodlal vnímat, natož chodit u nohy :). Navzdory mému zdravotnímu handicapu byl večer velmi společenský, přátelský a vydrželi jsme sedět přes půlnoc. V sobotu už bylo jasné, že se přidal i začínající kašel a teplota a motala se se mnou podlaha. Na stopy se mnou jel kamarád Jarda Filip z Prahy (přijel fandit) a dával pozor, abych vnímala. Ani to ale moc nepomohlo a Erník využil mé indispozice a po lomu se na stopu docela jednoduše vykašlal a panička tam stála jak tvrdé y a nebyla schopná mu ani pomoci nebo na něj případně houknout. Pan rozhodčí naše snažení ocenil 32 body a bylo po nadějích na umístění a zkoušku. To byl velmi deprimující začátek sobotního dne a největší úkol byl přede mnou - sebrat se a bojovat dál!!!!!! Vůbec jsem nemyslela na bednu a slušný výsledek, ale rozhodla se, že aspoň na poslušnosti a obraně ukážeme, co umíme. Po obědě jsem Erníka lehce naladila a příjemně vzrušená (asi i horečkou přes 38) jsem se zahlásila. Erník mě podržel, já jeho a z 50 jsme dostali 50 bodů se slovy pana rozhodčího - "slečno, vy jste mě moc potěšila, takto si já představuju poslušnost, od Vás by se měli učit i ovčáčkáři". Tak nevím, zda mě víc potěšily ty body nebo oslovení "slečno", ale kdo zažil ví, jak je to hezké a inspirující slyšet taková slova. Tak ještě nezkazit obranu (jako psovod) a budu spokojená bez ohledu na umístění, říkala jsem si. Dle slov velkého fandy erdelů a kameramana se ale chyba vloudila a to při nasměrování psa na protilehlou maketu. Erník ji neoběhl (jako téměř všichni ostatní), ale díky dle slov pana rozhodčího "agresivnímu" vyštěkání, čistému pouštění, zákusům a razanci získal. 40 bodů. Žádná bomba říkala jsem si, než jsem na závěr zjistila, že je to bodově nejlepší obrana a další druhá nejlepší je za 36 bodů. A protože je to závod a rozhoduje počet získaných bodů, tak se tak nějak stalo, že Erník nakonec vyhrál s náskokem 4 bodů svoji kategorii. V této kategorii bylo závodníků 7. Na druhém místě moje kamarádka s Ginem Zlatý Most, která ale splnila na rozdíl ode mě limit zkoušky a tak je pro mě morálním vítězem ona . A pokud by AT klub rozhodl, že si upraví podmínky a vyhraje limit před bodovým součtem, budu tomu jedině fandit a ráda přijmu druhé místo. Každopádně nám oba kluci udělali velkou radost. Na závěr musím říct, že se letošní úroveň hodně zvedla, v kategorii IPO 2 závodilo 9 zvířat a některé výkony byly opravdu moc pěkné. Už teď se těším na další, třetí ročník závodu a nesmím zapomenout poděkovat organizátorům v čele s Aničkou Brettschneiderovou a figurantovi Robertu Fagošovi a panu rozhodčímu, jehož tužka byla velmi přísná, ale také velmi velmi spravedlivá.



Výcvikový víkend Větřkovice květen 2013

Na víkend 18 - 19.5. se nabízelo více aktivit, těžké bylo rozhodování, ale nakonec jsem zvolila cestu na "sever" :), do kempu Větřkovice na soustředění Zlínské brigády. V kempu jsem už byla na Memoriálu Oldy Dvoroka loni, a prostředí kouzelné. Navíc jsem chtěla po úspěšné zkoušce FL-B u Belinky mojí černé labince ukázat, že i v cizím prostředí a od cizích figurantů jí pokyne něco dobrého. Aby časem nenaznala, že jen doma se vyplatí štěkat a hledat. Z naší organizace nás jelo pár, dohromady nás bylo asi dvacet a pracovalo se po skupinách. S Belinkou jsem stihla hledání v ploše, dále trénink výšky-stromu, a krátkou poslušnost. Erník kromě dvou hledání a tréninku stromu absolvoval stopu na hlíně a také krátkou poslušnost. Byla s námi také pitbulka Gina v doprovodu svojí paničky Aleny Kernové a jak to vhodně Alča nazvala, obě se socializovali. A socializace byla myslím úspěšná :)))) Ginuška se chovala jako vzorně vycvičený pudlík a krásně cvičila. V sobotou večer jsme poseděli u ohně, počasí také vyšlo a my si krásně odpočali a načerpali novou energii a chuť. Díky všem valašským kamarádům záchranářům :)



8. - 10.3.2013 - výcvikový víkend s KZJ

Tento akční víkend začal už v pátek, naložila jsem celou smečku do auta a jela odpoledne do Mokré kousat. Ve volném čase jsem si udělala s Citou poslušnost, Kvínka měla výlet a Erník si zakousal. A jako dárek dostala obranu také Cituška! V sobotu ráno jsme opět všichni a také syn Pavel odfrčeli směr Podmitrov. Cesta byla nudná, už jsem tam trefila :) a kvůli Kvínce jsme obsadili pokoj dole v přízemí, jehož výhodou je velká rohová vana. Věci a kenelky tam ovšem bylo nutné poskládat jak lego, místa málo. Sobotní dopoledne patřilo Citušce, vzala jsem ji na plochy a obě jsme si to moc užily! Po obědě a krátkém odpočinku jsme se jedna skupina vydala na trénink zříceniny hradu. Několik okolních zdí a velmi zajímavé houštiny a propadání okolo nám umožnilo vymyslet pár záludností a pejsky prověřit. Erník měl dvě kola, v prvním hledal dvě osoby naráz a k ničemu mě nepotřeboval :))), v druhém kole lehká výška, jeho první. Poradil si s ní moc hezky a dokonce byl ochoten štěkat jen na pach. Večeři jsme si tedy zasloužili :) a společenský večer se rozproudil. Jeho součástí byla i oslava narozenin (půlkulatin) Evy Kamarádové. V neděli ráno po snídani jsme se rozdělili do více skupinek a já vzala Erníka na plochy. V pěti byl trénink rychlý a přitom hodně motivační. Kafíčko, zákusek a před obědem poslušnost. To už byla na některých psech vidět únava a docela rádi si pohověli na dlouhodobém odložení. Po výborném obědě jsme neradi odjeli domů. Kvínka měla celý víkend rehabilitační a její stav se opět zlepšil. Dali jsme si 15 minutovou vycházku, na které už měla čas nejen držet balanc, ale také si čuchat a číst zprávy v lese. Fotky z akce - http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Vycvikovy_sraz_KZJ_Podmitrov_2013



Opravdu "zmrzlá vrana" :)

Na zimní závod o "Zmrzlou vranu" mám velmi pěkné vzpomínky, byl to poslední závod s Citou podle IPO 3 a docela se nám tam zadařilo (4.místo a nelepší poslušnost). Závod pořádá v Komárově KK Rybníček a organizace a zázemí je vždy výborné, teplo v malé klubovně, gurmánský zážitek :)))) z jídla a bezva atmosféra a pánové rozhodčí.Letos jsem na poslední chvíli přihlásila Erníka do kategorie ZPU 1, nemáme sice ještě ani ZOP, ale nebylo to naštěstí podmínkou a na ostatní kategorie ještě nemáme dodělanou obranu. Tedy máme kousání, ale žádnou poslušnost, pouštěčky ani makety. Bylo mi jasné, že některé cviky nemáme dodělané, ale šlo mi o závodní atmosféru, to, jak se Erník bude chovat a také milou společnost ostatních pejskařů. Po šťastném dojezdu na místo určení ve sněhové vánici jsme se zaregistrovala a ukázala Erníkovi plac a metrovku. Až jsem ho dala do auta a sedla si zmrzlá k čaji, došlo mi, že ještě áčko jsem si měla zkusit. Už proto, že tak strmé ještě nikdy neskákal. Zvítězila lenost a počasí a já si řekla, že to "snad" zvládne. Fotky jsou důkazem, v jakém počasí jsme nastupovali a Erník se snažil, i odložení vydržel, jen to áčko se nám stalo osudným. Navíc znovu zapadalo sněhem a tak ho Erník vůbec nepobral jako překážku a ladně ho oběhl. Tím pádem jsme měli minus deset bodů a vzhledem k vyrovnanosti startovního pole už nebyla šance zasáhnout nijak do pořadí. Skupinové cviky proběhly sice v hromadě sněhu, ale už bez vánice a tam jsme ztratili jen dva bodíky. Celkově 9.místo z 11 startujících a hlavně žádný průšvih :) Než se připravilo vyhlášení, ukázala jsem Erníkovi áčko, které zvládl a ještě jsme si pohráli. Opravdu vydařený a doslova zimní závod, na který se budu ráda vracet. FOTKY



Reportáž :)

Přijala jsem pozvání na cvičení v Brněnci (organizace Josef Bartoš) a hodlala si to užít :)))). Věděla jsem, že parta bude pestrá a celorepubliková a přijala jsem také roli vedoucího družstva štěňat a mladých psů. V sobotu ráno jsme se rozdělli do družstev a kolem oběda byla práce hotová, nastal čas odpočinku na ubytovně Pohoda. Bylo třeba nabrat sílu na noční cvičení s hasiči. Přijelo jich 7, 6 jako figuranti a jeden vedoucí, který řídil jejich práci a staral se o zabezpečení. Sutinu nám krásně osvětlili a šli jsme na to :)) Kolem 22.00 už jsem se opět sešli na ubytovně a užili si společnosti ostatních, vyměňovali si dojmy a udělali i nějakou tu útratu :))) v hospůdce. V neděli ráno opět přesun na sutinu a finální trénink, většinou už jen lehký a motivační. Erník byl šikovný, nedělali jsme nic těžkého, ale měl chuť a zájem a to je hlavní.



Cita a Erník v Brněnci

Uplynulý víkend se konalo jedno ze záchranářských soustředění psí školy Cituška a užili si ho také Cituška a a Erník. Naše čerstvá devítiletá mladice si tam střihla krátké práce v sutině a protože hůř vidí, nezbylo jí, než hlavně čmuchat. Ale bavilo ji to a byla nadšená, nějaké sutiny,díry a cihly neřešila. Erník měl v sobotu dopoledne krátké motivační hledání a po sobotním závodě mi účastníci soustředění nachystali pro Erníka samostatnou práci. Zadání bylo jednoduché - udělat to tak, aby to Erník zvládl, ale fantazii se meze nekladou. A musím říct, že se vyřádili. Krásně připravili terén a speciál pro dva figuranty, a vymysleli také příběh, prohledávala jsem zřícený klášter a z 20ti utekly dvě schovanky kláštera a nejsou k nalezení. Erník šel hledat bez odejití figuranta, šel nám dobře vítr z terénu a tak první osobu (spodní úkryt) našel velmi brzy. Potom malé technické potíže s vracením se k nalezené osobě (obtížnost, kterou neznal) a následně vyslání a nalezení druhé. U osbou samostatně štěkal. Máme ještě hodně moc co ladit a trénovat, ale bylo to výborně připravené a oba, tedy já a Erník jsme to zvládli. Taky to bylo poprvé, co jsem nevěděla, kde má ukryté osoby. Všem účastníkům velké poděkování a těším se na další setkání.



Zkouška RH FL-E aneb první start do záchranařiny :-)

Původně jsem zamýšlela se pokusit tuto zkoušku složit na mezinárodních zkouškách v Jaszberény, a tak jsem na naše domácí národní zkoušky nenastoupila. Maďarsko se nakonec pro naši výpravu nekonalo a tak jsem to považovala za řízení osudu, abych na Erníka nespěchala a chtěla nechat RH-E na jaro. V ZBK JmK jsem si zarezervovala místo pro labradorku Belinku a zamýšlela nastoupit na T-A nebo FL-B. Belinka ale řeší zdravotní problémy (už je vše na dobré cestě) a tak nakonec padl los na Erníka :-)

Nechala jsem si vysvětlit cestu - nemám gps a nikam netrefím. Ve Vlčnově jsem sice už byla, ale neřídila a tudíž si cestu nepamatavolala. Díky navigaci kamarádů jsem dorazila včas na prezenci J a nebloudila. Atmosféra byla přátelská, všichni jsme se těšili a hlavně, počasí nám přálo, už ráno bylo teplo a brzy vysvitlo sluníčko, nakonec se z toho vyklubal nádherný podzimní teplý den. Pan rozhodčí nám nastínil harmonogram a vyrazilo se. Na řadu šla nejprve plošná éčka a s Erníkem jsme šli na řadu první. U auta jsem ho namotivovala, ale potom jsme šli ještě opravdu velký kus k terénu a to už jsem u sebe neměla nic (míček atd.) a pes šel od půlky na prověšeném vodítku jako na procházece. Kolem samozřejmě žádní uvázaní řvoucí psi, žádní pomocníci poletující kolem lesa, a já měla docela obavu, jak to pes vstřebá. Ale obava byla zbytečná, sice neběhal jak raketa, ale hledal a našel a vyštěkal si 96 bodů ze 100. Revír mohl být lepší, ale bála jsem se ho dirigovat, abych ho ještě více neutlumila a při hledání nám zamával na práci a přál hodně štěstí jeden macek zajíc. Erník ho naštěstí neviděl :-)

Po speciálu přímak s míčkem a paničce odlehlo a tak jsem mohla v klidu sledovat práce ostatních zkouškařů. Některým štěstí přálo, jiným ne, ale záchranářské zkoušky jsou takové a na konci nám pan rozhodčí řekl, že úspěšnost poslední roky bývá 50 procent, tady byla nakonec 60 procent, takže výsledek více než dobrý. Po plochách se jelo na stopy, tady došla jedna ze dvou a přesunuli jsme se na sutinu vedle hřiště. Proběhla dvě sutinová éčka, obě úspěšně a následovala polední pauza. V klubovně bylo naprosté ticho, ozývalo se jen mlaskání a maximálně děkuji za podání pečiva nebo horčice - cigárky byly výborné J Jakmile nám trošku spadla břicha, vrhli jsme se na hřišti na poslušnost. Já jsem si tam před obědem udělala s Erníkem malý trénink a odhalila naše slabiny. Nepříjemný materiál nic moc – ruku na srdce, netrénuju ho a na sutině problém nemá, tak mě to ani nenutí. A mega problém, poslední nejvyšší skokovka . Měla tvar jako plůtek nahoře zařízlý do špice a Erník se překážky bál. Přetáhla jsem ho na vodítku, aby to „dobře“ skončilo, ale bylo mi jasné, že jednu ze tří překážek nedáme. Trošku štěstí bylo , že materiál i skoky jsou až na konci :-), tím pádem nám vyšla poslušnost na 90 bodů, jednu překážku nedal (minus 5) a materiály jen uspokojivě, ladně je hodlal přeskočit a musela jsem dát pokyn k usednutí. Takže 96 + 90 – 186 bodů a známka velmi dobře a naše třetí složená zkouška. Bilance – Erník zvládl zkoušku v cizím prostředí, nevadil mu cizí figurant, vydržel pár minut hledat i v netradiční situaci, poslušnost byla slušná a ani zde neřešil cizí prostředí, psy kolem a choval se jako v tréninku, živý, veselý, občas chyby způsobené věkem a přemírou temperamentu :-) Takže velká spokojenost :-) a teď už ladění formy na jaro a doufám celou zimu poctivý a kvalitní trénink.



Sutinové atesty MV, Most, 2. – 3..11.2012

Jako člen kynologické komise MV jsem byla poprvé oslovena pracovat v posuzovací komisi na sutinových atestech. Hlavním rozhodčím byl Gustav Hotový a spolu se mnou posuzovali pánové F. Schejbal a J. Žalud. Atesty jsem zažila z pohledu psovoda (ještě erdel Candy Commander Gapone, který měl sutinový atest a také výjezd do Alžíru), ale v pozici rozhodčího to bylo poprvé. Jela jsem tedy plná očekávání a přiznám i trošku strachu, jak se s tím poperu a jak to vůbec bude probíhat.

Sraz účastníků byl v sídle požární stanice v Litvínově, kde jsme měli všichni zázemí. Nakonec z původně pozvaných 20ti psovodů přijelo 10, ti ostatní se omluvili pro nemoc nebo pracovní zaneprázdnění. Začínalo se noční prací. Rozhodčí jsme odjeli na sutinu v Mostě ještě za světla, abychom nachystali terén a vymysleli strategii. Terén byly teprve pár dní shozené domy, 3 vedle sebe, sutina tedy ještě nebyla sedlá, pohyb po ní byl náročný a úkryty byly samozřejmě takové, kdy k samotnému úkrytu nevedla pachová cesta. Figuranti se spustili odjinud – sklepy a podél sklepení došli na určená místa. Nad nimi byly 2 – 3 m suti, cesta, kterou se k úkrytům dostali , se zaházela. Pro tým pes a psovod byla připravená reálná situace zásypu, kdy pach vyvěral sutinami z hloubky nejméně dvou, někde i tří metrů. U obou prací, noční i denní, bylo předkondiční prozkoušení týmu. K tomu nám posloužily v noci garáže (cca 10 v řadě) a ve dne budova o půdorysu cca 8x 30 m. V noci měli někteří psovodi na prvním zkušebním terénu výšku, jiní měli terén čistý. Zásadní bylo psa 10 minut zatížit, aby na samotnou práci do sutin šel mírně unavený a zatížit také psovoda, aby uměl rozpoznat, zda se v terénu něco nachází, nedonutil psa někde značit nebo tam naopak osobu nenechali.

První prací prošli všichni psovodi úspěšně a pokračovali na jednu ze tří sutin. Noční práce se odehrávala na prostřední sutině a byli ukryti 3 figuranti. Počet figurantů ale psovodi dopředu neví (jen to, že jich může být maximálně 4) a nemají samozřejmě možnost si ani následně předávat informace. Hospodaří s přiděleným časem, mohou si udělat během práce pauzu a mohou samozřejmě práci ukončit, pokud jsou si jisti, že jsou všechny subjekty nalezeny a terén je čistý. Mým úkolem bylo prověřit psovody na prvním zkušebním pracovišti a potom je poslat za dalšími členy posuzovací komise. Abych načerpala zkušenosti, sledovala jsem následně i práci týmu na sutině a případně vypomohla, když musel někdo z ostatních kolegů odskočit. Měla jsem tak možnost vidět v noci i ve dne téměř všechny práce a sledovat, jak si psovodi poradí s nástrahami, jak umí vyhodnotit chování svého psa, hospodařit s jeho silami, motivovat, správně pracovat na sutině a samozřejmě jsem měla možnost vidět řadu chyb, díky kterým se člověk jedině posune dál a děláme je každý. Z 10ti týmů našlo všechny osoby a bylo uznáno posuzovací komisí na postup do druhého kola, na denní práci, 4 týmy. Dámy Naďa Kramolišová, Kateřina Staňková, Veronika Zemanová a Jitka Hermanová. Tedy 3 maliňáci a 1 boxer J Po ukončení nočních prací jsme se přesunuli opět do Litvínova na požární stanici a užili si spánku a části společenského večer, i když únava už byla na všech znát.

Sobotní dopoledne nás čekaly jako zkušební komisi jen 4 týmy, ale s přípravou jsem si dali práci a tentokrát byl zkušební prostor na vyhledání doslova vražedný. Budova byla „podminovaná“ a tak pokud by do ní pes zaběhl, už by se z ní nevrátil a psovod by nesměl pokračovat na další práci. Do budovy byly dva vchody a ještě pár děr na boční zdi. Na přední boční zdi pak díra,která vedla k úkrytu. Figurant prošel budovou do sklepa a byl cca metr a půl pod úrovní budovy. Na vyhledání 10 minut. Všechny psovodky se vyděsily, jak to zařídit, aby pes nevběhl do budovy, prohledávat se měly jen obvodové zdi zvenku. Nakonec to všechny zvládly a Kateřinu Staňkovou napadlo použít prodloužené vodítko, na kterém fenu vedla podél zdí a když uviděla reakci na pach, odstoupila a pustila fenu z vodítka. Ta okamžitě osobu označila. Ostatním psům to díky neustálému tlaku, aby se udrželi pod vlivem psovoda, trvalo déle, ale vše dobře dopadlo a všichni 4 pokračovali v práci na dvou sutinách.

Na první byli ukryti dva figuranti, na druhé potom jeden. Dokud ale nenašel psovod na první sutině všechny hledané subjekty (nevěděl kolik, ale po první nalezené osobě zněl pokyn zkušebního komisaře-hledej dál) , po druhé nalezené osobě pak otázka, zda je již prostor čistý, jestli opravdu tam nikdo další není a pokud se psovod správně rozhodl, mohl pokračovat na druhý terén. Čas na oba terény byl 35 minut a osoby samozřejmě důkladně zasypané nejméně 2 m pod sutí. Na denní práci už nestačily síly boxerce Jitky Hermanové, takže konečný verdikt se sutinových atestů zní takto – tři ženy, tři „maliny“ J. Obdivuhodný byl výkon Naďi Kramolišové (městská policie), s teprve dvouletou maliňačkou Niky. Zejména denní práce, kdy fence prospěla únava a celkově byla její práce klidnější a systematičtější než v noci byla opravdu zážitek.

Vyhodnocení atestů provedl Gustav Hotový přímo na sutině a odtam jsme se rozjeli domů. Hlavu jsem měla plnou nových dojmů a inspirace. Uvědomila jsem si, jak je důležitá nejen chuť do práce,ale i ovladatelnost psa, schopnost ho dobře číst, umět mu pomoci v situaci, kdy si není jistý a tápe. A naopak umět mu do toho nekecat, když to není vhodné a nutné. Kromě povelů hledej a vpřed jsou i další, opomíjené a přitom tak důležité – nahoru, okolo, POMALU, dolů, ukaž…..protože na atestech jde jen a jen o to jedno – společně jako tým najít a zachránit. Nehraje roli kvalita značení, ale jen a jen vzájemná souhra a konečný výsledek. A doslova a do písmene tady platí, že PES MÁ NOS A ČLOVĚK MOZEK…

Z mé strany velká gratulace úspěšným, respekt před těmi, co sice neprošli, ale dostali se až k té možnosti se pokusit o atesty MV a doufám, že se mi ještě někdy podaří posuzovat takovou akci.

Soňa Šabacká



13.ročník Memoriálu Oldy Dvoroka, Větřkovice

Už dlouho jsem slibovala Pavle Juchelkové svoji návštěvu na Severní Moravě, nakonec musela přijít „hora k Mohamedovi“ a Pavla s Martinou Dostálovou naopak dorazily na náš výcvikový víkend do Zahradiště. Abych nezůstala dlužná :), přihlásila jsem se na Memoriál Oldy Dvoroka, závod s dlouhou tradicí a hlavně věnovaný mému kamarádovi a také kolegovi rozhodčímu Oldovi Dvorokovi, který tu s námi bohužel zůstal jen chvíli. Rozhodla jsem se startovat nakonec s dvěma zvířatyv kategorii plošné A, Arabelou neboli labradorkou Belinkou, kterou mám ve výcviku a s Kvínkou. U Kvínky jsem věděla, že díky zdravotnímu stavu zřejmě neuspěje na poslušnosti, ale po lese běhá v trysku a moc ji to baví. S Belinkou to bylo celé jedna velká neznánám. Mladé zvíře, poprvé takto cizí prostředí, a zatím nedodělané distance na poslušnosti. Citušku si nechal syn doma, zato plyšák Erník jel s námi jako maskot, motivace a aby si zvykal na cesty, trénink jinde a atmosféru závodu.

Páteční odpoledne jsem naložila do auta věci, psy a Alenu Kernovou a frčeli jsme směr Ostrava. Nakonec jsme se ve vesnici Větřkovice doptali a kemp agility, místo konání, krásně našly. Prostorné chatky, lesy, terény na stopy, rybníky, zázemí pevné budov a bar, co si víc přát. Ubytovali jsme se a seznámili pejsky s prostředím. Než se připravil plac na poslušnost, zatrénovala jsem si s Erníkem a opět mě potěšil. Cizí prostředí, psy a vše kolem neřešil, prostě trénujeme a nic jiného ho nezajímá. Část závodníků, pořadatelé a páni rozhodčí (Karel Pavlík a Květoslav Štibora) přijeli stejně jako my již v pátek a tak jsem strávili příjemný společenský večer. Z naší organizace dorazil ještě David Volný (s Demi do kategorie B) a jako podpora jeho máma Radka Volná. Kolik měli dohromady kníračů všech rázů se mi nepodařilo spočítat :) Ráno přijel zbytek závodníků, kategorie A 9 startujících, kategorie B 7. Slavnostní zahájení, losování, a závod byl rázem v plném proudu. Nejprve probíhaly v přilehlých lesích speciální práce, odpoledne poslušnost. Nejprve jsem nastupovala jako startovní číslo 6 s Kvínou. Rituál – uvázání u stromu a odnesení misky a pak už chvíle lehké nervozity, která spadla s hlášením. Nově se panu rozhodčímu hlásí taktika psovoda. Vítr mi šel do zad, tak jsem se rozhodla na první průchod nechat fenu samostatně pracovat a dojít co nejrychleji na konec, abych při druhém průchodu využila vítr do protisměru a tudíž práci nosem. Nebylo třeba, Kvínka se zanořila do lesa a za 8 minut měla najité a vyštěkané obě osoby a 195 bodů od pana rozhodčího K. Štibory. Les byl na levé straně hustý a neprostupný, na pravé řidší, klestí, klády, vývraty. Většinu hledání nebylo psa vidět, jen rolnička cinkala. Pochválit, nakrmit, napojit a honem pro Belinku, startovní číslo 8. Vítr se mezitím změnil a šel z leva, takže jsem taktiku změnila, na levou stranu budu vysílat jen lehce, na pravé si pohlídám běhání až na hranici, zněla moje taktika u hlášení. Belinka zmizela v lese a její práce trvala 6 minut, dle pana rozhodčího nejlepší práce vůbec a 196 bodů. Obě holky měly v kategorii A dvě nejlepší speciální práce. Říkala jsem si, že jsem tam kvůli tomu jela a i kdyby nic dalšího nevyšlo, stálo to za to. Ale bylo třeba samozřejmě zabojovat i na poslušnosti. U Kvínky jsem sice bojovala, ale bohužel ještě unavená po speciálu ji už nohy téměř neposlouchaly, byla ve stresu a doslova jsme vydřely 68 bodů. Na zapsání zkoušky to nestačilo, limit je 70, ale nakonec z toho byla bramborová medaile. U Belinky jsem věděla, že ještě neumí distance, na zbytku de fakto překvapila a jen díky mému špatně intonačně zadanému povelu na sedni zkazila cvik odložení s přivoláním. Díky tomu jsme měli JEN 78 bodů, ovšem tady to na zapsání zkoušky stačilo a to ještě ve známce velmi dobrá 274 bodů celkem, druhé místo a pohár za nejlepší speciál. Protože byl počet závodníků lichý, využila jsem příležitosti a nastoupila do poslední dvojice s Erníkem na ostrý trénink. V ruce klikr, míček ukrytý hluboko na těle a Erníku, snaž se :) Erník absolvoval dlouhé hlášení s losováním pořadí cviků a poté nás pan rozhodčí odvelel na poslušnost. Nová irová poslušnost pro stopy, sutiny a plochy A,B je dlouhá a plná přechodů mezi jednotlivými cviky. Psovod odloženého psa pak jde při cviku ovladatelnost do skupiny a následně se vrací na své místo. Při odchodu do skupiny jsem Erníkovi pro jistotu řekla zůstaň, ale jinak vydržel celou tu dlouhou poslušnost bez pohnutí se a vyvalení. Kromě ovladatelnosti na vzdálenost jsem s ním následně provedla všechny cviky poslušnosti, některé vzhledem k věku s malou pomocí a odměňovala pouze klikrem a asi dvakrát pamlskem. Po odhlášení se jsem vytáhla míček a přišla velká motivační hra na závěr cvičení. Pro nás oba neskutečně cenná zkušenost pro budoucí kariéru. Již za necelou hodinu po skončení závodu bylo vyhlášení plné cen, pohárů a emocí. A po dlouhé době jsem zažila situaci, kdy po vyhlášení ještě stála většina závodníků, povídala si, sdělovala dojmy a nikomu se něchtělo domů. Žádné zběsilé útěky do auta bez rozloučení se nebo jen zatroubení na pozdrav. Výborná atmosféra, jídlo, pití a hlavně úžasná organizace severomoravaček :), vtipná a neustále dobře nalaďěná Martina Dostálová a samozřejmě spravedliví páni rozhodčí.

Na závěr velký dík Aleně Kernové, osvědčila se jako manažerka, držička, krmička, fotografka a nevím co ještě, prostě super společnost a podpora.



Obranářský tábor s Jirkou Bravencem

Už někdy v květnu jsem si zaplatila tento tábor a měla to být taková sladká tečka za létem, kdy si odpočinu, udělám kus práce a hlavně budu takový ten řadový psovod, který nic nemusí, ale všechno může :). Abych se nenudila, tak jsem si kromě svojí smečky objednala ještě na celý týden labradorku Belinku, se kterou se připravuju na zkoušky. Už v týdnu mi volala maminka, že ji bolí záda a necítí se dobře a den před odjezdem ji odvezli do nemocnice, vypadá to na vyhřezlou plotýnku a maminka je zkrátka nechodící. Sestra má dvě malé děti, takže nezbylo, než abych si maminčiny dvě čivavy vzala na starost já. Toto je opravdu léčba šokem, jak pro ně, tak pro mě. Holčičky neznaly kromě obýváku a kousku trávu za domem nic a aby se jim nic nestalo, vyhýbala se máma jak psům, tak lidem. Takže výtah, náš byt, cesta autem, klec, a kopa cizích uřvaných psů - vše poprvé. První den si holky hrály na vibrátor a nehodlaly se ani venčit, ani jíst. Druhý den už to vypadalo líp a postupem času jsem klidně přešli kolem štěkajícího auta plného ovčáků, v lese na Zahradišti chodily se mnou na volno a neutíkaly se schovat, kdykoliv se ozval někde cizí hlas. Socializace pokračuje nadále i v Brně, protože maminka se hned tak domů nevrátí. Po bytě tedy pobíhá Erník, Kvínka a ty dvě myšky, Cituška je raději zavřená a pouštím je střídavě, buď sedí v kleci čivavky nebo Cita. I tak jsme si dovolenou užili, Erník stopoval a kousal, Cituška si za odměnu kousla také a byla na stopě, Kvínka na stopě a štěkat. S Belinkou jsme denně dělala dvě poslušnosti. A nebyla bych to já, kdybych od středy nekrmila malé čivavky na pachovém čtverci. První fotky - http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Prurez_taborem_s_Jirkou_Bravencem_2012 a http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Kousaci_tabor_s_Jirkou_Bravencem_2012



Víkend 18. - 19.8.2012

Píšu víkend, ale začal už pátkem, kdy jsme s Míšou Nytlovou po práci (práce byla rychle hotová v poledne) sedly do auta a frčely směr Plzeň-Kaznějov. Kam? Na druhý ročník cvičení Kaznějovský short II - věnovaný práci záchranářů v plochách. Sešli se tam zástupci mnoha složek, policie, hasičů, dobrovolných organizací a cíl byl společný. Potrénovat situaci "hledání pohřešované osoby" tak, aby to na ostro bylo v případě potřeby co nejlepší. Samozřejmě si těch ostrých zásahů přejeme všichni co nejméně. Já zatím nemám akceschopného psa a tak jsem šla ve dvojici jako doprovod. Doprovod může nebo nemusí hlídat gps, měl by hlídat vítr a upozornit psovoda na změnu proudění, dělá tzv. motiváka :))), tedy když pes už je znaven, je na koho si udělat štěkání a tím pádem aktivizaci práce. Je to prostě pravá ruka psovoda :) V pátek navečer proběhlo první hledání týmů, tam jsem posloužila jako figurant a krásně mě našel a vyštěkal německý ovčák. Cca od 22.00 jsme se přesunuli do terénu jinam a tam proběhly noční práce, kde jsem šla jako doprovod. Náš tým v terénu figuranta neměl, takže si pouze vydatně zahledali. Noční trénink byl oživen imitací zásahu, kdy se naši dva kolegové přestali ozývat, nebrali mobil a vypadalo to, že jsou v nesnázích. Následně vyšlo najevo, že je situace jen nahraná, ale prokázala, kolik lidí bylo schopno se k tomu postavit a jednat. Po krátkém nočním, či spíše denní spánku od 4.00 do 8.00 jsme se nasnídali a opět přesun do dalšího prostoru. Tentokrát bylo denní hledání ještě delší než to noční a my dostali terén velmi zrádný a těžký na průchod. Ani při denní práci jsme figuranta v našem sektoru neměli. Po asi hodinové pauze bylo ještě pro každého psa krátké motivační hledání, kde v terénu měl osobu každý, aby vše dobře dopadlo a psi byli spokojení a namotivovaní na příště. Po této práci proběhlo hodnocení, které bylo velmi podnětné a plné dojmů a nových zkušeností. Do tábora jsme se od rána vraceli až kolem 17.00 podvečer. Daly jsme kafíčko, najedly se a popovídaly, a nakonec jsme se rozhodly s Míšou jet ještě večer domů. Za tmy se jelo dobře a kolem půlnoci už jsem byla v posteli. Fotky z této krásné akce najdete TADY. Normální člověk by asi zůstal v neděli v posteli, ale kolem šesté mě vzbudili ptáčci a Erník, plný energie, a tak jsme vyrazila do Bedihoště. O tréninku mi v týdnu řekl kamarád Josef Bartoš, a já litovala, že nemohu, protože starý cukrovar se brzy bude rušit. Před devátou jsem už parkovala v objektu, posnídala a kolem půl desáté jsme začali trénovat. Erníkovi jsem v prvním kole udělala jednu osobu, která odešla do terénu a já ho za chvíli z venku objektu vpustila hledat. Krásně proběhal samostatně terén a našel. Potom jsem udělala odejití dvou osob zároveň a nechala ho vybrat, kam půjde nejdříve. Celou situaci zvládl na jedničku. Druhé kolo patřilo práci ve tmě a ani tam nebyl žádný problém. Na závěr si jedno vyštěkání udělala i Kvínka, kterou jsem vzala sebou a byla šťastná. Jen nechápala, že to bylo tak krátké a hodlala na sutině hledat dál a dál. Závěr tréninku patřil výbornému obědu v místním motorestu. Fotky - http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Trenink_sutin_v_Bedihosti_19.8.2012/



LVT Luka v Podhradí s Mirkem Valentinem

Po velmi dlouhé době, tedy letech, jsem se přihlásila na tábor jako člen a ne výcvikář a pořádně si to tím pádem užila. Vyrazili jsme z Brna všichni ( 3 psi, syn a jeho přítelkyně) a v úterý večer jsme po krátkém bloudění ve Znojmě a posledních zatáčkách a projetí brodu šťastně přistáli v areálu. Krásu prostředí jsem naplno ocenila až ráno, velmi čisté prostředí, prostorné chatky, toalety a sprchy v hlavní budově stejně jako bar a společenská místnost. Dost místa na trénink poslušnosti i obrany, ohniště, ping-pongový stůl a jinak kolem jen lesy a lesy. Program byl daný, ráno stopy, během dopoledne poslušnost, potom oběd a polední klid a navečer obrany. Kromě výcviku jsme si užili také posezení u táboráku a já s "mladými" několik klání v ping-pongu. Zkrátka nepřišly ani Cituška a Kvínka, s oběma jsem si potrénovala a snažila se je zabavit. Erník měl jednu stopu, 2 poslušnosti a 4 obrany během těch 5ti dní. Největší událostí tohoto tábora byla zkoušky. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale přihlásila jsem se na zkoušku Bh a ve středu ráno na ni nastoupila. Trošku jsem se styděla, tréninku bylo pomálu a necítila jsem klasickou trému, ale Erník mě nezklamal. Šlapal jak hodinky a vybojovali jsme 57 bodů ze 60ti možných. Je to již jeho druhá zkouška v 15ti měsících a na jeho obě krásné chůze jsem byla náležitě pyšná. Ve středu jsme všichni zkoušky náležitě u ohně oslavili, úspěšnost byla stoprocentní. Co bylo na táboře nejlepší???? No prostě jídlo :)))), naprosto bezkonkurenční paní kuchařka a její kulinářské speciality. Sešla se bezva parta lidí, přehlídka mnoha plemen a já se vrátila odpočatá, s načerpanými novými podněty a vědomostmi a příští rok se těším na nějaký další kousací tábor. Fotky - http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Vycvikovy_tabor_Podhradi_2012/



Výcvikový tábor Zahradiště červen 2012

V letošní roce jsem zahájila podnikání a jako paní podnikatelka a úředně osoba samostatně výdělečná činná jsme ještě s další podnikavou a šikovnou kamarádkou uspořádali letní tábor zaměřený na trénink záchranařiny (voda a plochy), stop, poslušnosti a jako bonus byla každý večer tábora kruhová obrana na rozvoj kořistnického pudu. Figuroval velmi mladý PAN FIGURANT a byl tak šikovný, že už se těším, až ho jednou budeme potkávat na akcích.

Program tábora byl velmi bohatý, 29 psovodů a celkem 32 psů dělalo denně nejméně 2, většinou tři disciplíny, ráno stopy, dopoledne se střídaly skupiny na poslušnosti a plochách, odpoledne voda a opět poslušnost a večer obrana. Na vlastní pejsky bylo času málo, s tím jsme samozřejmě počítali, ale přece jen se prostor našel. Každý den jsem si přivstala a udělala s Erníkem krátkou poslušnost ještě před snídaní. Každý večer si udělal jedno vyštěkání na osobu v lese, kterou musel najít navětřením v lese a za odměnu byla večeře :-). Na tréninku vody se naučil plavat, nosit aporty a skákat ze člunu. Ani holky nepřišly zkrátka. Cita denně plavání a jeden krásný speciál v lese. A Kvínka dvakrát super trénink vody, denně plavání a 1 vydařená stopa. S Erníkem se mi podařilo za ten týden udělat stop dokonce 5, všechny se povedly. Kromě aktivit cvičebních byl i doprovodný program, a jedno odpoledne kurz první pomoci pro psovody, díky moc Radku Turinovi za krásné pojetí školení.

Největším úspěchem pro mě bylo to, že se Erník naučil plavat, že se nebojí skákat ze člunu, že krásně nosí aporty z vody :-) Dále že Kvínka celou dobu krásně chodila, nepadala a vypadala spokojená a šťastná. A Cituška nikoho nespapala, viděla svoje dvě dětičky – Cardinala a Citušku :-), zatrénovala si a zaplavala.

Už se těším na další letní aktivity !!!



SUTINOVÝ TRENAŽER CHBANY 2012

Trošku jsem zvažovala smysl tréninku 320 km od Brna s tak mladým psem, ale protože sutiny rozhodně nejsou hala ve Zbrojovce a dá se říci, že Erníka opravdu baví, vyrazili jsme. Nakonec nás z naší KZJ jelo 14 a ubytování jsme si zařídili kousek od trenažeru na břehu Nechranické přehrady v kempu Vikletice. Sraz v sobotu byl přímo na sutině a ukázalo se, že máme v týmu i 3 háravky - 2 přímo v nejlepším. Při první dopoledním tréninku jsme oddělili feny od psů, ale protože se práce v terénu mnohdy překrývala a stejně jsme se potkávali, přestali jsme přítomnost háravek řešit. A s potěšením musím říct, že nejen my lidi, ale hlavně psi. Za celý víkend jsem si nevšimla, že by práce některého ze "samců" byla výrazně horší díky háravým fenám a tak jediné, co nám trénink ztížilo, bylo počasí. Po chladných dnech nastalo opravdu téměř z minuty na minutu přímo tropické vedro a helma byla vítanou pokrývkou hlavy před sluníčkem :))). Kolem poledne jsme se v sobotu přesunuli do kempu, ubytovali, zchladili a zašli na oběd do Rybářské bašty. Dlouhé čekání na jídlo nám zpříjemnili kamarádi záchranáři ze Svazu, kteří pak s námi zůstali do konce pobytu. Oběd byl výborný a v poledním klidu jsme si nachystali dřevo na večerní oheň a v podvečer vyrazili na další trénink. Zvedl se vítr jako před bouřkou a tak jsme se jej snažili využít a posílat pejsky při hledání proti větru. Táborák, vínko a pivo, vzpomínání na staré časy, akce, závody, rozebrání sobotního tréninku....a kolem půlnoci spát. Ráno chvíli počasí vypadalo nadějně, ale kolem desáté už byla opět sauna. První skupina jsme si přivstali a byli na trenažeru již v osm. Před polednem jsme už frčeli po dálnici směr Brno :). Erník se moc snažil, na trenažeru mu nic nevadilo, nové situace vyřešil sám nebo s mojí lehkou pomocí a zaštěkal si na spoustu polozakrytých spodních úkrytů. A ani při posledním štěkání nevypadal zničeně nebo znechuceně, to byl můj hlavní cíl, abych odhadla míru tréninku a nepřetížila ho.
Díky všem za bezva společnost, panu provozovateli kempu za vstřícné přijetí a myslím, že to nebyla poslední návštěva tohoto trenažeru....



„PRAXE V PRAXI“ aneb všechno bylo jinak :-)

O akce praktického charakteru je mezi záchranáři velký zájem a když přišly propozice na praktické hledání ve vojenském prostoru Pouště (blízko Třeště), zájem našich psovodů byl velký. Program byl následující: čtvrtek dopoledne přednáška o použití gps při hledání a také práce s mapou, oběd, odpoledne a večer trénink. V pátek byla plánovaná imitace „ostré akce“ a v sobotu měl být program stejný jako ve čtvrtek. Na základně bylo možné i přespat a objednat si jídlo, takže pokud měl člověk čas a možnost, mohl tam strávit celé 3 dny.

První naše parta ve složení David Volný, Lenka Navrátilová, Eva Lettmayerová, Michaela Nytlová a Soňa Šabacká vyrazila ve čtvrtek ráno. David a Lenka po vlastní ose, naše dvě auta za sebou. Trošku jsme se motali u Jihlavy a tam kolega řidič nedodržel předepsanou bezpečnou vzdálenost a ze zadu naboural do Míšy. Naštěstí se nic vážného nestalo, ale bylo třeba vypsat papíry na pojistku. Volala jsem tedy Davidovi, že se opozdíme. David mi sdělil, že se ze základny odjíždí na praktický zásah ale neměl souřadnice ani místo určení. Po několika telefonátech a bloudění jsme se dopravili na místo určení do vesnice Příštpo. Celou tu dobu nikdo z nás nevěděl, zda je tato akce jen součást cvičení a překvapení, nebo opravdová. Po příjezdu jsme zjistili, že se skutečně hledá muž ve středním věku, který napsal dopis na rozloučenou a pohřešuje se. Celou pátrací akci řídil pan Vladimír Makeš a musím říct, že tato organizace na nás udělala velký dojem. K dispozici byly v počítači mapy terénu k prohledání a ty byly rozděleny na jednotlivé sektory. Každý akce schopný psovod se psem dostal přidělený 1 sektor, který mu byl zadán od PČR do gps a vydal se hledat. Díky této metodě se dokázalo za pár hodin prohledat téměř 850 ha. David a Lenka už pracovali na společném terénu, který byl poměrně velký, u nás neměl nikdo gps a než pan Makeš stihl vymyslet, co s námi, dorazila na místo Klára Kmoníčková. Měla jsem už možnost dříve sledovat její práci a tak jsme požádali o možnost vyrazit do sektoru s ní. Z našeho týmu byl akceschopný pes pouze Cita, zbytek jsme zabezpečili v autech a s Klárou a jejím Samem se vydali na cestu k našemu sektoru. Už několikakilometrový pochod na místo prohledávání byl pro naše psovody a psy novou věcí, kterou netrénujeme. Autem tam bohužel nebyla možnost se přesunout. Klára měla náš sektor již nahraný v gps a při hledání používá taktiku pásování, kdy se snaží pracovat s větrem, aby měl pes možnost šetřit síly a měl možnost osobu nasát. Dokud nedostal Sam na krk obojek s rolničkou a nepošeptala mu Klára do ucha kouzelné slůvko, vypadal jako pes, který se jen tak někde prochází a venčí. Jakmile dostal pokyn k práci, velmi horlivě a přitom systematicky probíhal a propátrával terén příjemným tempem. Když ho bylo potřeba někam poslat, použila k tomu Klára klasické vyslání od nohy do směru. Nejsem si úplně jistá, jak dlouho jsme v terénu pracovali, myslím kolem hodiny a na závěr jsme pejskům umožnili si na zakončení práce najít figuranta a odměnit. Poté jsme se vraceli zpět k autům. Mezitím docházeli i ostatní týmy, část psovodů byla ještě převelena na jiné místo a tak prohledávali ještě jeden sektor. Mezi 16 - 17.00 jsme se vrátili postupně na základnu Pouště a dali si pozdní oběd, který tam na nás i s paní kuchařkou čekal :-)

Přednáška o práci s gps už nebyla, ale praxe v terénu byla možná lepší škola, než povídání u stolu, náš tým bedlivě sledoval v terénu práci Kláry s gps a mnohé jsme se naučili. Než se připravilo vyhodnocení této akce, vzali jsme zbylé a čerstvé pejsky a vydali se na trénink. První kolo jsme pracovali s větrem a udělali si každý jedno navětření, druhé kolo potom delší práci s využitím úkrytů v terénu (pneumatiky, chatky). Po tréninku jsme si poslechli hodnocení pátrací akce, podívali se na počítači, jakým způsobem jednotlivé týmy pracovali a kolik se toho prohledalo. Muž zatím nalezen bohužel nebyl. V podvečerních hodinách a s večeří na cestu :-) jsme se vydali zpět domů. Dám prostor ještě dalším zúčastěným, aby přidali své dojmy z této akce. Za sebe musím říct, že takto řízená pátrací akce měla smysl, řád a byla perfektně koordinovaná. Moc se mi líbil 2 a půl roku starý Sam, který pracoval velmi samostatně, chtivě, celou dobu a ve vzájemném porozumění s psovodem. Tento tým se orientuje jen na praxi, takže pejsek značí v terénu všechny osoby (tedy i stojící a chodící), protože je tak je možné při pátrací akci nikoho nevynechat, navíc např. nemocný nebo zmatený člověk nemusí nutně ležet v houští. Je snazší se ujistit, že právě označený je procházející houbař než někoho v terénu nechat. Jeho práce byla klidná (myslím tím žádné hektické a šílené běhání), ale přitom nebyl problém psa cíleně vyslat do směru. Díky tomuto tempu vydržel stejným způsobem hledat celou dobu. Aniž by na něm byla vidět únava. Nejcennější pak byl závěr práce, kdy Klára požádala Míšu, aby se jako „ztratila“ a při posledním prohledávání pásu ji pes po téměř hodinovém hledání nasál a bezchybně označil. Cestou k autům jsme probírali svoje zkušenosti, jednotlivé možnosti a styly značení (Sam pracuje s nálezkou), výhody a nevýhody štěkání a dalších možných způsobů označení. Zeptala jsem se také na četnost tréninku u Sama, cca 4 krát týdně, ale téměř vždy krátká práce do 5 minut, jen jednou za čas delší hledání. Sam ale netrénuje nic jiného, tedy žádné stopy, obrany, sutiny, vodu atd. Jen poslušnost a kondici :-) Dalším příjemným zjištěním bylo, že i když byl zbytek našich psů téměř celý den zavřený v autě a stále v očekávání, trénink se moc povedl.



Lavinové soustředění na Červenohorském sedle únor 2012

Když mě oslovil Josef Bartoš (prostě Pepa) z organizace ZBK JmK s nabídkou lavinového tréninku, hodila jsem pozvánku na stránky a pustila to z hlavy. Sněhu jsme si ale letos moc neužili a protože mě čeká po zbytek jara a léta samá práce, rozhodla jsem se udělat si ještě jeden výlet. Syn tentokrát zůstal doma s nejstarší boxerkou a tak se k prasknutí nacpaná fabie se 4 psy (Kvíny, Ernie, Kája a Ira) a se mnou a Jitkou vydala směr Jeseníky. Díky gps jsme nebloudili a poslední úsek cesty k chatě nás čekal Pepa a pomohl nám vynosit věci (díky a díky pak následně za jejich snesení k autu). První večer jsme tam byli jen trojka z KZJ (ještě Šárka) a na část večera Pepa, zbytek najížděl až v pátek. Do postele jsme se i tak dostali až „ráno“ a v půl deváté už byl odjezd na lavinový terén na červenohorské sedlo. Horská služba měla tento víkend bohužel moc práce – lavinové nebezpečí a v sobotu ledovka a tím pádem i nějaké úrazy na sjezdovkách, tak jsme trénovali sami. Díky Pepovi nám ale dopřáli alespoň jízdu na skutru, divokou a krásnou :-) Kromě nás a kolegů ze ZBK JmK tam byli i slovenští záchranáři a tak jsme se během tréninku učili navzájem a předávali si zkušenosti. V pátek odpoledne jsem se vydali na procházku, večer patřil opět společné zábavě, teď už ale v celé partě. V sobotu se ukázalo sluníčko a díky němu bylo všude ledovo. Asi největší zážitek bylo moje plazení se po čtyřech přes sjezdovku, protože poloha ve stoje zkrátka nedržela :-) V sobotu jsem vzala na sedlo oba, Kvínku i Erníka a náramně jsme si to užili. Odpoledne po odpočinku jsme odjeli téměř všichni do termálních lázní Velké Losiny. Léčí se tu pohybové ústrojí a nervy a součástí je termální bazén s léčivou vodou. V něm jsme hodinu relaxovali a nezapomněli navštívit také lázeňskou kavárnu. Poslední společný večer jsme popili slivovičku a naplánovali si ještě trénink na nedělní dopoledne, v místě ubytování. Tento trénink byl velmi zajímavý. Nechali jsme se inspirovat kamarády záchranáři ze Slovenska a otestovali si pejsky v samostatné práci a přemýšlení. Před Erníkem odešli zároveň dvě osoby, kousek od sebe do vějíře a na povel hledej si mohl vybrat, kterou označí jako první. Tento figurant mi ho na míčku dovedl, já odebrala míček a mlčela. Druhý figurant byl naprosto viditelně. Chvíle zaváhání, a pak se sám zaradoval, jak mu to docvaklo a rozběhl se označit i tu druhou osůbku. Výborný trénink na přemýšlení (psa) a samostatnost a také jako odbourávání stereotypů. Po tréninku balení, společná fotka, společný oběd a loučení...

Díky moc kamarádi záchranáři!



13.02.2012 - Lavinovo-plošné soustředění Český ráj

Když nám mailem přišla pozvánka na soustředění pardubické brigády , zdálo se mi to daleko, ale lákala mě lokalita a hlavně náplň akce. Pardubická brigáda je známá svým zaměřením na praktickou stránku záchranařiny, už jejich meetingy měly dobrou tradici a náboj v době, kdy v republice nic podobného nebylo. A protože doba od středy do neděle obnáší jen 2 pracovní dny a přitom to není na otočku, bylo rozhodnuto. Nakonec z naší organizace jeli 4 psovodi, já, Radka Volná, David Volný a Regina Samlíková. A samozřejmě děti, které měly v tomto týdnu jarní prázdniny. Cesta k Liberci po dálnici je pohodlná, jen posledních pár km směr Roudný připomínalo hory. Ubytováni jsme byli v penzionu u Peštů, čisté moderní pokoje, velká společenská místnost s krbem a kuchyňkou a hned za domem cesta na venčení a les. A chata plná kolegů z pardubicka, zlínska, severní moravy, Prahy,a možná ještě další, u kterých jsem nezjistila, kam patří. Program byl bohatý. Domluveny byly terény na plochy – klasický les, rokliny, skály a to vše ztíženě těžkým zmrzlým sněhem. Cca 8 km od penzionu sutiny, starý statek, rozhodně slušná sutina na nejméně 1 trénink. V dosahu pěšky bylo i dostatek lavinových polí s pokrývkou do půl metru sněhu. A malé vyšlapané místo na trénink poslušnosti. Každý večer byl připravený díky Kláře Kmoníčkové zajímavý program. Jeden z večerů byl věnován přípravě svalů a kloubů psa na následující zátěž – formou jednoduché rehabilitace. Další večer jsme si promítali prezentace věnované strategii vyhledávání v ploše a poslední večer nám Robert vysvětlil orientaci v mapě a práci s gps v terénu. Vysvětlil je silné slovo, já jsem se naučila gps zapnout a orientovat se v základním menu :))). Kromě práce někteří jezdili lyžovat, chodilo se na výlety, hráli jsme karty, dokonce probíhala výuka angličtiny :). Syn Pavel se tentokrát zapojil i jako figurant, každý den se ztrácel Kvínce v lese, a vymýšlel různé úkryty, nechal se dobrovolně zahrabat pod lavinu a poslední den nám pomohl jako jedna ztracená osoba v krmelci při praktickém vyhledání. Pro Kvínku byl pohyb v tomto druhu sněhu hodně obtížný, ale jednu malou práci denně a spoustu vycházek po cestě zvládla. Erník kromě vyhledání v ploše navštívil i sutinu, kde se mu dařilo a štěkal hlavně na spodní úkryty. Seznámil se se záhrabem na sněhu a absolvoval jednu poslušnost. Poslední den jsme se věnovali tréninku navětřování a pásování. Navzdory věku a nezkušenosti dokázal přirozeně nasát osobu na 50 m a to byla taková poslední opravdu třešnička na dortu tohoto soustředění. Díky sluníčku jsme zimu nevnímali a sněhu jsme si užili dosyta. Velký dík patří organizátorům z Pardubické brigády, hlavně Kláře Kmoníčkové.



20.12.2011 - Výcvikový den na Rybníčku

Po minulém velmi pěkné semináři o poslušnosti s Mirkou Marcišinovou a Mirkem Valentinem (obrana) jsem opět využila příležitosti a zúčastnila se výcvikového dne v jejich režii. Akce byla komornější, sešli se hlavně příznivci plemene howavart, ale ani tak jsme se tam neztratili. Erník se pěkně soustředil, předvedli jsme, jaké cviky poslunšosti už zvládáme, také základy držení aportu a vyslechli si pár vylepšení a rad. Kolem poledne jsme pak pokračovali obranou a tam mě Erník potěšil moc. Navzdory tomu, že byl od rána vzhůru, v cizím prostředí a po poslušnosti, kousal parádně. A cizího chlapa ani prostředí neřešil. Takže ještě jednou dík Aleně Celé, která nás pozvala a Mirce a Mirkovi za užitečně strávený den.



12.12.2011 - Víkend za námi :)

Druhý prosincový víkend byl akcemi doslova nabitý. Sobota dopoledne patřila tradiční erdelí vycházce, kterou pořádá Moravská komora AT klubu. Start je u Velké Klajdovky a jde se pěšky do Bílovic do hospody. Tam si dají pánečci oběd a někteří jdou pak dál pěšky do Obřan, někteří mají z Bílovic odvoz a někteří musí šlapat zpět na Klajdovku. Sešlo se nás kolem 15ti a byla to velmi příjemná procházka s gurmánským koncem :) Naštěstí jsem nemusela šlapat zpět, byla jsem odvezena autem ke Klajdovce (díky moc) a tak už pak jen vyběhat a unavit boxerky. Ty zatím čekali na mě a Erníka doma. Nechtěla jsem je brát sebou, aby si taky Erník někdy užil prostoru bez dvou tetiček za zády. V sobotu se nám také ráno narodila tři malá morčátka. Chodíme kolem těm tvorečků s podivem, den po porodu už to vypadá jako dokonalá zmenšenina velkých a snaží se dokonce papat seno a salát :) Zatím ale musí nejméně měsíc zůstat u maminky a pít mateřské mléko V neděli pořádala naše KZJ Mikulášský závod - také již tradiční. Celkem 4 discipliny - překážková dráha, vynesení tří netradiční aportů, odložení psa u misky s masem (maso mělo zůstat v misce) a závod ve skocích v pytli, samozřejmě se psem u nohy. Vytáhli jsme celou smečku, já vzala na start Erníka a Citu, syn Pavel Kvínku. Nejlépe si z celé smečky vzhledem k věku vedl Erník, s pomocí zvládl všechny dicsipliny, dokonce přinesl dva aporty ze tří a co je neskutečné - ZŮSTAL LEŽET U MISKY S PÁRKY NA ODLOŽENÍ CELOU MINUTU. Tento cvik jsme dělali vůbec poprvé v tomto rozsahu, a tady se mi velmi osvědčil klikr. Obě boxerky neměli problém s odložením, jen Kvínka nehodlala synovi donést ani jeden aport. Chybou bylo, že jsem u této discipliny byla "schovaná" a pak jsme přišli na to, že je lepší, když jsem také přítomna, ona pak krásně se synem dál cvičila a byla klidná, že já se dívám :) Rozdalo se spousta cen, bylo spousta legrace a bude také fotodokumentace. Byla to poslední letošní akce naší organizace a další pak už bude v roce 2012.



22.11.2011- Záchranářské setkání MALACKY listopad 2011

O cvičení v Malackách jsem už hodně slyšela loni a neměla "psa", Kvínka špatná záda, Cituška sutiny nedělá a Erník byl ještě na cestě :)))). Protože se Kvínka hodně zlepšila a sice nemůže na reálné sutiny, ale baráky, haly a plochy už dělat může a Erník se učí, vydala jsem se na záchranářský víkend. Sešlo se kolem 40ti psovodů ze všech možných organizací, někteří se už znali, někteří poprvé a v pátek večer jsme rovnou začali vyhledání v baráku ve tmě nebo s možností si tam rožnout pro mladé psy a štěňata. Následně večer plný povídání, rozdělení na 3 družstva na následující dva dny tréninku a spát se šlo až v sobotu :))). Terénů bylo více typů, budovy, kousek sutiny s reálnou imitací sutě (panely atd.) a jeden terén byl autopark částečně rozbitý, jednoduše vypadající ale pachově zrádný. Trénovali jsme skutečně řádně, dopoledne, odpoledne, večer, ráno neděle se štěňaty ještě stopu a pak poslední trénink na sutině. Sobotní večer nám zpestřil výborný guláš od pořadatelů a opět posezení a popití v kolektivu. Pejsky jsme opravdu zničili, ale správně, bez toho, že bychom jim práci znechutili :) I počasí nám přálo, zatímco v Brně byla mlha a vlezlo, v Malackách bylo příjemně, jasno a žádná velká zima. Psi spali v jedné místnosti v přepravních klecích nebo kenelkách dohromady, takže také velká zkouška, jak to zvládnou a poperou se s tím. Kvínka byla nadšená a konečně se dosyta vyřádila. Na Erníkovi byla už druhý den znát úvaha, neumí ještě tak odpočívat, ale jen se prospal v autě cestou domů, už řádil jak tornádo. V pondělí ráno jsem se na ně smutně dívala, když se tu prali a dováděli, protože to vypadalo, že jsme celý víkend seděli doma....



29.10.2011 - Závod dvojic KZJ

Existuje jen velmi málo akcí, na kterých se dá imitovat prostředí zkoušek a přitom si tzv. nekazit psa. Proto vznikla myšlenka uspořádat závod dvojic - dva psovodi, každý v jiné kategorii a k tomu "trénink" nové poslušnosti IRO, nový zkušební řád bude platit od ledna 2012. Celá akce byla sice pojatá jako závod, ale psovodi měli možnosti u nalezených osob odměnit a také na poslušnosti dle uvážení psa zkorigovat, odměnit, motivovat. Nejhůř na tom tím pádem byl pan rozhodčí, aby si s tím vším poradil a dokázal to obodovat :)))) S Kvínkou jsem nastoupila do kategorie sutin, protože haly Zbrojovky nejsou pro její pohyb nebezpečné a Kvínce se moc líbilo po dlouhé době hledat. Našla obě osoby, jednu výborně, jednu nic moc a body jí ubrala panička, když si frajersky do sutin vyrazila sice s helmou, ale bez baterky a pevné obuvy, ostuda. Poslušnost jsem jí musela hodně pomáhat (špatné sedání a nejistota), ale limit jsme splnily a spolu s Radkou Volnou a její Extrou (plochy) skončily na 2. místě! Vzala jsem i Cituška a tak dva rezaví - dorostenec Dantík Lenky (maliňáček) a babka Cita vytvořili dvojici. Cituška se v ploše mohla přetrhnout a vyneslo nám to 190 bodů a na poslušnosti následně 83 bodů. Dantík měl krásný speciál (body mu také sebrala panička) a poslušnost dělal vzhledem k věku tréninkově, ale i tak z toho bylo 3. místo!!! Co je podstatné - VŠICHNI NAŠLI VŠECHNY ZTRACENÉ OSOBY - o tom záchranařina je, a byl to moc hezký den.



Vodní zkoušky 28.9.2011

Zhruba od půlky července jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že když Kvínka díky skříplému nervu v páteři nemůže dělat nic než vodu, zkusím ji připravit na vodní áčko. Začátky nebyly lehké, ale protože to byla jediná aktivita kromě stop, kterou jsem jí nabídla, nakonec se ukázalo, že se pes může "vodníkem" i stát... :))) S konečným rozhodnutím nastoupit či ne jsem váhala do poslední chvíle, ale ráno v den zkoušek Kvínka běhala při venčení jak ďábel a zdála se v pořádku, tak jsme se pustily do boje. Poslušnost nebyla špatná, ale hodně poznamená Kvínčinou nechutí nebo spíše nemožností si rychle sedat, a tak jsme vybojovaly 42 bodů ve známce dobrá. Poslušnost zvládli všichni a přesunuli jsme se do Jedovnic na vodní plochu nádrže Olšovec. I když svítilo sluníčko, voda byla studená a já byla rozhodnutá při sebemenším problému s Kvínkou odstoupit. Ale nebylo třeba, Kvínka zvládla aporty, skok a plavání podél člunu, přitažení surfaře a dokonce i donesení lana surfaři do vody, což je jeden z nejtěžších cviků. Na speciál jsme obdržely 181 bodů. Před speciálem byla ještě vodní obratnost, a ta nám byla oceněna 44 body (poslušnost a obratnost je z 50ti bodů, speciální práce na vodě 200 bodů). Celkem 267 bodů - známka dobře a hlavně výborný pocit ze složené a zasloužené zkošky. Kvínka se ukázala jako velká bojovnice. Tentýž den jsem ještě nastupovala na vodní béčko s labradorkou Sárou, se kterou trénuji a měla snad ještě o to větší trému :))) Sára předvedla krásnou poslušnost na 46 bodů, obratnost na 43 bodů a práci na vodě za 186 bodů, tedy známka velmi dobrá 275 bodů. A celou dobu měla Sárinka obrovskou radost, že může pracovat v její nejoblíbenější disciplině, jakou pro ni voda je. I když jsou ještě krásné teplé dny, byla to letos poslední akce na vodě a snad příští rok v květnu pomalu začneme....



21.9.2011 - Výcvikový sraz Pístovice

Zářijový víkend - prostřední - jsme strávili v krásném prostředí kousek od Brna, obec Pístovice. Na konci vesnice je velký rybník, hospůdky, mlýn s ubytováním a malý kemp. Část našich psovodů obsadila mlýn, další část chatky v kempu. S naší smečkou jsme se nastěhovali do kempu a chatka byla tak velká a pohodlná, že se tam vešly i klece na pejsky a kolem byl jen les a dá se říct ticho :) Víkend byl opět pracovní, abych uspokojila všechny svoje pejsky, měla jsem docela honičku. S Kvíny trénink vody a další den po dlouhé době sutina - staré JZD, takže pro Kvínku bezpečná. Erník stopy a vyštěkání v sutině, Cituška procházky a poslušnost. Vyšlo i počasí a slibované mraky dorazily na Moravu až v pondělí. Nevím jak psi, ale já se vrátila z víkednu docela unavená :)



27.8.2011 - Memoriál Oldy Dvoroka - Hlučín

Olda Dvorok byl kolega záchranář, posuzovali jsme spolu Mistrovství republiky, byla s ním sranda a bohužel odešel dřív, než by měl....Na jeho počest pořádá jeho domovská organizace každý rok závod a letos jsem se rozhoupala, že se tam pojedu podívat. Erník je malý, Kvínka nemocná, takže jediná Cita mohla nastoupit. A počasí nás pěkně vypeklo, byly doslova tropy. Ráno jsme dojeli sotva na čas, takže žádný trénink překážek, pěkně rovnou na plac. Cituška zvládla poslušnost i překážky se ctí a čekal nás ještě speciál. Ve volném čase jsem Erníkovi ukázala překážky na cizím place. Už na poslušnosti se mě pan rozhodčí ptal, proč Citušku trápím a stejnou otázku mi dal před speciálem, kdy chudák sotva dýchala ještě než se někam rozběhla. Netrápila, po 100 m, když jsem viděla, jak vypadá, jsem práci ukončila a odstoupila. Tohle prostě nebylo počasí pro téměř osmiletou boxerku. Ale musím říct, že závod byl naprosto super připravený, výborná atmosféra, mraky cen a vůbec nelituju, že jsme jeli....



LETNÍ VÝCVIKOVÝ TÁBOR ZBRASLAV

Podařilo se mi urvat ve firmě 3 dny dovolené na závěr prázdnin a tak jsem vyjela na výcvikový tábor Jirky Bravence a Lucky Kiselákové na Zbraslav Díky lesům a tomu, že se areál již nachází v katastru Vysočina, se tam dalo přežít. Protože návrat do Brna a dnešní noc mi daly svým teplem zabrat a pejsci také místo spaní jen funěli a hledali chladná místa. Mám pejsky 3, takže jsem se nenudila ale ani je nepřetížila :). Ráno stopy (Erník pokaždé a také večer, holky každá jednu), třetí den plošný trénink s Citou. Potom snídaně a poslušnost s Citou, jen jeden cvik a dlouhodobé odložení. Odjezd na přehradu Hluboká, kde jsem se věnovala jen Kvíny a báječně jsme se vyplavili, zchladili a zpestřili si pobyt tréninkem cviků vodní záchranařiny. Oběd a tolik oblíbený polední klid, který jsme jeden den "narušili" výletem do Bíteše. Zazvzpomínali jsme na staré časy, kdy jsme jezdívali do Březí u Bíteše na tábory a dali si na náměstí výbornou bítešskou zmrzlinu. Ve tři začínaly obrany, já si kousla s Citou jen jedno kolečko na udržení kondice a 2 kola s Erníkem, jen dráždění a zákus na hadru s odnesením. Večer ještě Erník dostal svoji večeři ve formě pachového čtverce a potom už volná zábava. Jeden ze tří večeřů grilování a hra pokru, a jeden patřil hře Acitivity, kterou jsem neznala (obdoba Kufru), ale nasmáli jsme se a řádili až do noci. Bohužel mě už čekaly v Brně pracovní povinnosti, tak jsem musela ve čtvrtek po obědě odjet. Stálo to ale za to!

Fotky: http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Tabor_na_Zbraslavi%2C_srpen_2011/



Trénink ploch Pístovice srpen 2011

Vydali jsme se na pozvání Míši s Matýskem (výmar každým coulem) na trénink ploch. A pojali jsme to "velkolepě". 30 km od Brna je obec Pístovice, poblíž pak byl domluvený terén - přímo pohádkový les. Využila jsem příležitosti a navodila situaci "zkoušek", žádní uvázaní řvoucí psi, nové prostředí, 1 neznámý figurant a šla jsem první. Jen udělala obvyklý rituál. Cituška pracovala dobře a obě osoby našla, spokojenost velká. Erník si také štěkl a mohl se přetrhnout. Trénink se podařil všem a poté jsme zajeli k Míše na chatu a poseděli v altánu, opekli špekáčky a kukuřici a užili si to!

Vznikly i moc hezké fotky http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Pistovice/



Vodní výcvik KZJ 11.8.2011

Opět jsme zavítali na Nové Mlýny, tentokrát jen ve třech, přece jen je konec sezony a až na vodní zkoušky 26.8. už nás letos ve vodě nic nečeká. Vzala jsem všechny tři svoje hafíky a bylo veselo :) Kvínka makala jak divá, Cituška si šla zaplavat a Erník se vyřádil na břehu a svezl na člunu. Na závěr velká procházka po břehu nádrže.

Fotky: http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Nove_mlyny_11.8.2011/



Seminář o poslušnosti a plošném vyhledání Donovaly

Přijaly jsme s kamarádkou Reginou pozvání od slovenských kolegů, abychom se s nimi podělily o svoje zkušenosti v poslušnosti a plošném hledání. A aby to stálo za to :), jelo s námi pár našich členů záchranářů, kteří si mohli a chtěli tento víkend udělat čas a jet si zatrénovat téměř 350 km od Brna do krásné oblasti Donoval u Banské Bystrice. Ubytovaní jsme byli v zahradním domku u Petra Kráčika přímo v B. Bystrici a odtud si zajeli na cvičák (teorie poslušnosti a praxe poslušnosti), do ploch, kde proběhla na louce nejdříve teorie a potom praxe plošného tréninku a také na nedalekou sutinu (to už jen trénink náš vlastní). Aby se Erník nevázal jen na boxeří holky a učil se fungovat i bez jejich podpory, vzala jsem ho tentokrát samotného. Cestu tam i zpět, cizí cvičák, pejsky, trénink poslušnosti a překážek, a průchod sutinou, vše zvládl bez mrknutí oka. Také 2 stopy a vycházky a večerní grilování :) Dělala jsem si iluze, jak bude 2 dny krásně doma spát po takovém víkendu, ale kdepak teriér :) Seminář se nám snad také podařil, aspoň to tak vypadalo, takže díky všem za krásný víkend plný humoru, smíchu, zkušeností a dobré nálady!

FOTKY: http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Donovaly%2C_seminar_o_poslusnosti_a_plosnem_vyhledani-_srpen_2011/



LETNÍ VÝCVIKOVÉ SOUSTŘEDĚNÍ ZAHRADIŠTĚ 2011

Tento rok jsme se nastěhovali se synem a naší tříhlavou smečkou do pokoje v budově. Měla jsem z toho trochu strach, ale nakonec Erník žádnou loužičku neudělal a protože nebylo vyloženě letní parno, dalo se to přežít :) Program tábora byl opravdu velmi bohatý a já se ještě snažila v rámci možností věnovat všem pejskům stejně. S Erníkem každé ráno a večer stopa, a mezitím jen hraní si s ostatními štěňátky, procházky v lese a jedna návštěva sutiny, kde prokázal, že se opravdu nebojí a sutina je super park na běhání a řádění. S Citou plochy stokrát jinak a poslušnost. "Skorobabka" se fakt snažila a za odměnu chodila ještě plavat. S Kvínkou voda a trocha poslušnosti a také závěrečný závod, ze které budou moc pěkné fotky. Kvínka se na vodě hodně posunula, zlepšila si styl plavání, skáče na povel ze člunu, bez problémů donese lano do vody a vytáhne surfaře nebo člun. Plavání je také výborná rehabitilace na její skřípnutý nerv, jen jsem se snažila ji vždy rychle vysušit. Večery jsme trávili o ohně s kytarou a buřtíky, a trochou alkoholu :) Citušku čekají letos ještě 2 závody podle FL-B, Kvínku snad voda, když nám zdraví dovolí a Erníka krásné dětství, tak snad práci na táboře zúročíme :)



VODNÍ SOUSTŘEDĚNÍ KACHLIČKA 2011

Již tradičně jsme se vydali na prodloužený červencový víkend na vodní soustředění, které se tak jmenuje, ale kromě vody se dělá všechno :)))), stopy, poslušnost, plochy, sutiny nebo prostě jen dovolená. Já jsem letos jela s několika jasnými cíly: - socializace Erníka, plavání s Kvíny, plochy s Citou a uzdravení pravé ruky (asi zánět šlach). Vše se zdařilo na jedničku. Erník si zvykl na látkovou přepravku, spal ve stanu, pak v chatce, hrál si s ostatními psy, běhal po lese, občas slyšel na jméno, a jen tak mimochodem jsme zvládli asi 5 malých stopiček. Kvínka trénovala vodu a plavání a jednou si štěkla v lese naší novou metodou bez běhání :)). Cituška absolvovala 3 tréninky ploch a 2krát poslušnost a plavala. A já se stihla občas najíst, vyspat a sednout si :))))) Ale bylo to fajn a příští rok znovu!



VODNÍ TRÉNINK V OCHOZI 21.5.2011

Celé dopoledne svítilo sluníčko a obloha bez mráčku, po obědě s naloženými čluny, psy a další výbavou jsme se vydali směr rybník Ochoz a už po cestě obloha temněla a ozývaly se hromy. Natrénovali jsme ve skupině nafouknutí dvou člunů a hned po pár minutách práce nás bouřka zahnala. Ještě že se bylo kde schovat a popíjet kafíčko. Nakonec ale pršet přestalo a tak jsme hodinu a půl házeli aporty, tahali člun s osobou na břeh, donášeli lano osobě na člunu ze břehu do vody - tedy ne my, ale naši psi smiley A opět jsme se přesvědčili, že na vodě je nejdelší příprava před a ještě uklizení po :)))) - vypustit a relativně vysušit čluny a věci. Ale pejsci byli šikovní,malá velká kníračka se vznešeným jménem FRENCIS a pokřtěná Růžena prodělala první řádnou socializaci včetně svezení se na člunu a příště si holt vezmeme pláštěnky, aby nám déšť nevadil!