Ernie a jeho svět


18.4.2012 - PLNOKREVNÝ ROČEK
Je to jako včera, když jsem vezla z Prahy malé klubíčko a nevěřila vlastním očím, do čeho jsem se to vlastně pustila. Tímto chci poděkovat všem, kteří mě v té době podpořili a věřili mi, že vzít si ke dvěma boxerkám a dospívajícímu synovi do třípokojového bytu erdela je prostě to jediné a správné rozhodnutí :-) Roli samozřejmě hrálo zdraví jedné boxeří slečny a pokročilejší věk druhé. Erníka mi vybrala paní chovatelka a já se na její volbu spolehla. Od začátku mezi námi bylo jiskření, láska na první pohled a zatím i přes slušnou pubertu jsem v jeho srdíčku dáma „number one“. Erník je kontaktní, pracovitý, chtivý, aportér, má vyrovnaný vzruch i útlum a dokonale zapadl do naší domácnosti. Kam to spolu dotáhneme netuším, ale jedno je jisté, máme se moc rádi…



4.11. 2011 - Erník mi právě leží pod nohama a napadá mě, že kromě situací, kdy ho nechám v autě nebo např. na cvičáku v kotci to plně vystihuje náš vztah. Je na mě prostě nalepený všude a za všech okolností. I v noci se občas ujišťuje, že jsem to já, kdo spí v posteli a vlepí mi vousatou pusu a spokojeně zase odejde do pelíšku. Ne že by nebyl samostatný, s Kvínkou tvoří šílenou dvojku a když se procházím lesem a polem, de facto vidím v dálce dvě míhající se tečky a kousek blíž už starší Citušku, která jejich tempo nesdílí a vystačí si sama. Kvínka se díky přítomnosti Erníka ze kterého nemá respekt, ale bere ho jako konkurenci, hodně psychicky zvedla. Vžila se do role starší sestry a dnes již pomalu vůdce smečky (té psí), protože Citušce ubývají síly a stala se celkově i žravější a dravější. Erník ovšem blahosklonně přihlíží a myslí si o tom své. Je mu jasné, že jakmile dospěje, budou mu obě holky tvořit "bezpečný" harém. Zatím se jeho dominance projevuje tak, že kdykoliv holky venku přičapnou, důstojně počká a pak to do nebe zvednutou nožkou přečurá. Nohu už zvedá cca měsíc, ale ne vždy, hlavně ráno ještě čurá na čubičku. Jeho temperament je opravdu neutuchající, ale nic neničí a je to taková ta teriérská vytrvalost. Zejména po půl dni stráveném mimo domov a naplněném výcvikem a hrou mě vždy znovu udiví, jak se doma pár minut prospí a začne si hrát s hračkou a provokovat Kvínku. Kromě noci spí jen tak na půl oka, neustále připraven k akci. Nadání projevuje zatím pro všechno :)), na obraně jsme sice byli jen opravdu párkrát, ale vzrušení bylo velké. Sutinové hledání má raději než v lese, asi ho bordel, kanály a tak motivují více :)), miluje stopy (tedy přesněji to žrádlo na zemi), a na poslušnosti si zatím jen hrajeme. Syn říká, že se chová jako boxer, je vítací a milý a asi to odkoukal od boxerek. Tak snad mu to vydrží!



9.9.2011 - Dlouho jsem nepsala, protože Erník mě zaměstnává natolik, že není kdy :))) Někdy opravdu hledám vypínač, kterým by šel vypnout :)))) Právě zdatně přezubujeme, řezáky jsou už hotové a krásně v řadě. Erníkův život má několik etap. Socializační, doprovází mě na kurzy, kde si na začátku hodiny hraje se všemi pejsky a učí se svému místu v nahodilé smečce a také občas slouží jako demonstrační materiál. Když na něm, zejména ve skupinách štěňátek, ukazuju některé triky na lepší pochopení. Fázi výchovnou, upevňujeme venku přivolání ve všech situacích, povel "klid", povel čekej, prodělal první koupel nožiček ve vaně a koupelna zůstala celá. Díky lidem na sídlišti také velmi často upevňuejme povel FUJ, protože sídliště je jeden velký odpadkový koš. A v rámci výchovy se samozřejmě mazlíme, hladíme a ujiš'ťujeme o tom, že je naše štěňátko jedinečné a geniální :)) Poslední fáze je výcviková. Na táboře se Erník seznámil s obranou, od té doby jsme nebyli, čekáme na přezubení a také na dodělání kostry. Ale určitě se nebude bát a myslím, že ho obrana bude bavit. Dále trénujeme stopy na rozvoj nosánku, občas štěkáme přímáky na misku a motivačně "trénujeme" poslušnost. Byli jsme se ukázat paní Mirce Marcišinové, jejíž styl a vedení tréninku se mi velmi líbí a poradila mi pár další věcí na rozvoj štěňátka. Tak se do toho hned s chutí pustíme. Pomalu nám klepe na dveře pátý měsíc a pořád se mě někdo ptá, co budu s Erníkem dělat. Upřimně zatím odpovídám, že nevím. V současné době se jeví nadaný na "všechno" jako každé štěně a jakým směrem se vydáme ukáže čas.



17.8.2011 - V předvečer Erníkových narozenin (4 měsíce) :)) malá rekapitulace jeho výrazné erdelí osobnosti. Chlapeček se vytáhl, pomalu přezubuje, prodělal také první úpravu a nevypadá již jako střapatý kříženec, ale důstojný zástupce plemene teriér. V zádech Kvíny a Citu je velmi statečný, sebevědomý a dravý. Bez těch dvou tetiček občas znejistí, ale jen na krátkou dobu, protože stačí povel "neboooj" a už má prut nahoře a vrtí a je připraven. A připraven je pořád a ke všemu. Mám dojem, že ten pes má zatím jen 2 fáze života, buď běží nebo leží. A nic mezitím. Ve stopách jsme značně pokročili a nadání mu opravdu nechybí, ale to není všechno. Samozřejmě s odměnami zvládá sedni-lehni-vstaň, chůzi u nohy (pár kroků), přivolání, štěkání na povel, oční kontakt a většinu záchranářských překážek. A krásně štěká na misku a to i na "cizí" lidi. Když ho na cvičáku pustím z kotce, běhá kolem mě, štěká na mě a nadává mi, proč jsem ho tam nechala a raději s ním necvičila???? Rozvíjíme kořistnický pud na míček a jednou denně nosíme aport naplněný pamlsky. Kromě výcviku je jeho život bohatý na všechny možné situace a socializace s pejsky a lidmi je samozřejmostí :) Erníku, vše NEJ k zítřejším 4 měsícům a také všem tvým sourozencům.



17.7.2011 - Zítra bude mít Erník 3 měsíce a musím přiznat, že je ho všude plno. Když už si myslím, že se vracíme z venku a štěně bude pár hodin spát, tak omyl, jakoby doma nabral další sílu a řádí, než definitivně padne. A to se ještě spánku do poslední chvíle brání a je sám se sebou nespokojený, že už fakt nemůže a bude muset zavřít oko. Už padlo pár věcí, kdy si panička myslela, že je Erník unavený a bude spinkat a tak je neuklidila. Nadávat pak mohla jedině sama sobě....V tomto věku žádný výcvik kromě rozvíjení pachových prací neprobíhá, ale zato probíhá socializace a soužití plnými doušky. Většinu dne už je smečka pohromadě, jen jídlo a některé situace jsou ještě hlídány. Erník chodí 90 procent času venku navolno a zatím - musím zaklepat - poslouchá. Okusil některé základní překážky a také umí povel štěkej, to u něj pravda nebylo těžké. Doma mu totiž říkáme "uřvánek". Byl přítomen křiku a biči na obraně - reakce žádná. Prošel si dva sutinové terény a panička šílela, že pes spadne někam do díry a pes lítal po sutině jak v lese a nic mu nevadilo. Ani petky a jejich praskání pod nohama, ani přirozená sutina plná cihel. Venku se mohutně střílelo a další den byla bouřka, že jsem myslela, že spadne barák. Erník obojí komentoval zdviženým obočím a spal dál. Jediná aktivita, kterou provádíme téměř denně jsou pachové čtverce. A včera jsem mu hodila doma jídelní dumík plný pamlsků, velmi rychle pochopil, že když ho přinese, panička ho otevře a nakrmí ho. Úplně nejčastěji "vychováváme". Co se nesmí? wink - skákat na stůl a linku, skákat na lidi, štěkat, když není povel štěkej, hrát si na zedníka a trhat tapetu, čurat na koberec, kutat se v odpadkovém koši a takové ty další nepodstatné věci :)))) Erníku, vše NEJ k těm třem měsícům tvého života a boj se :), brzy začneme i pracovat.....a abych nezapomněla, miluje naprosto čistě tetičku Kvíny, snaží se ji nakrývat, okusovat, spát s ní a poslední dny kontroluje struky, protože Kvínka má trošku falešnou březost.....je to taková láska v mateřské školce.



9.7.2011 - Červen se nám přehoupl do července a malý rošťák povyrostl, vytáhl se, začíná se mu probarvovat ksichtít a oči má den ode dne šibalštější. Už se střídají nálady, kdy je naprosto oddaný a reaguje na každé zavolání a přání se dny, kdy se projevuje jako pravý erdel :). To pak tázavě zvedne obočí, rozhlédne se a na zavolání jde rychle na opačnou stranu. Po očku se ujistí, že to sleduju a čeká, co bude. Co by bylo, panička se okamžitě rozběhne na opačnou stranu a ztratí se, takže malý Erník honem peláší a třese ocáskem, aby náhodou nebyl sirotkem :) V čistotě jsme velmi pokročili, poslední venčení kolem 22.00 večerní a ráno v klidu počká, až se vypravíme, nechá se v náručí vynést a to bývá až kolem půl sedmé. Přes den se vyjímečně stane "nehoda" ale spíše z nepozornosti a zaujetí hry. Prodloužený víkend zvládl maličký na jedničku. Ve stanu spal jako starý mazák, zvykl si na klec a neprotestuje (taky ví, že by mu to bylo málo platné) :))). Každé prostředí je mu vlastní a je to zkrátka příjemný, zvídavý a samostatný společník :)). A začíná kráááásně čuchat....



27.6.2011 - Další týden uběhl jako voda a Erník už denně "čuchá", zatím jen malé nášlapy (čtverečky, kolečka a jiné zajímavé tvary) a ztěžujeme je zatím jednak terénem, pak hlukem (nevyhýbám se porostům vedle silnice atd.) a schováváním odměn tak, aby si je musel vyčuchat. Sám si na cvičáku přeběhl rozložené áčko, takže ho teď zachraňuju z různých překážek :))) a dobře rozumí povelu FUJ: A to poté, co mi venku zdrhal s nějakým fujtablem v hubě a panička si vzpomněla na školní léta a skvěle zaběhanou stovku na čas :). Po dostižení oběti a vytřepání kožíšku to zatím funguje. Venku už občas za sebou tahá dlouhou tenkou šňůru, aby se zamezilo jakémukoliv neposlechnutí ale pravda je, že je zatím zlatý. Hodný, vnímavý, rychle chápající a spolupracující. Kolem páté odpolední se doma protáhne a začne dávat najevo, že nastala doba hraní a řádění, takže podvečery trávíme venku a holky si to také náramně užívají. S Kvíny jsou už velcí parťáci a Cita ho venku bere na milost, dokonce si s ním i hrála! Doma je zatím ještě zostřený režim :) Protože je panička blázen a kromě práce a domácnosti a další práce se snaží věnovat všem psům stejně, není mnoho času na focení a psaní. Ale o víkendu odjíždíme pod stan "celá rodina" a tak snad přibudou i nějaké fotky.



22.6.2011 - Erník se už opravdu otrkal, a tak má Kvíny záseky na krku, naučila se nový povel NENECH SE, Cita si ho už srovnala a naštěstí Erník vyvázl živý :))) a doma je prostě hodně veselo. Maličký odmítá čurat doma, a tak panička otrocky opravdu každé 2 hodiny běží ze schodů (výtah mi zásadně někdo vezme před nosem) do přízemí a pak zase nahoru (varianta výše popsaná) a jediné štěstí je, že zlatíčko v noci spí. Dokonce je tak hodný, že ráno zívne, počká, až si zajdu na záchod, obleču se a pak se nechá vynést a teče a teče a teče :))). Papá nadmíru dobře, a nejen to, každé chystání jídla a následně servírování hlasitě komentuje, takže na povel štěkej opravdu štěká na misku. Co už náš brouček umí? CHODIT NA VODÍTKU, CHODIT NA VOLNO, POVEL FUJ, POVEL SEDNI, NEKOUŠE MĚ DO OBLIČEJE, ROZUMÍ POVELU HLEDEJ A HNED DÁ HLAVU NA ZEM, ABY VYSBÍRAL DOBROTY, KTERÉ MU HÁŽU NAPROSTO KAMKOLIV, UMÍ JEZDIT S KVÍNY V KUFRU AUTA, UMÍ ZŮSTAT V KLECI, ANIŽ BY PŘIŠEL O HLAS A JÁ O STŘECHU NAD HLAVOU, MILUJE KOTEC NA CVIČÁKU A SÁM SI TAM CHODÍ SEDNOUT, PROTOŽE MU TAM DÁM MASÍČKO, UMÍ SE TAHAT O PONOŽKU A UMÍ KRÁSNĚ SPINKAT V POSTELI, ZEJMÉNA V RANNÍCH HODINÁCH..... :))))



16.6.2011 - Máme tu krásné datum, stávku v naší republice a my s Erníkem za sebou doslova pár dní. Největší aktivitu má rarach ráno, mezi půl šestou a zhruba devátou, to je jak na klíček, přes den pospává a růžky vystrkuje jen občas, ale padne pátá tak do pozdních hodin neustále něco kutá, vymýšlí, řádí, štěká a hraje si. To štěkání jsme si už vysvětlili a tak zazní-li povel NE, zmlkne a kouká, jaká to dobrota přiletí. Protože štěkající erdel kolem šesté ráno v paneláku, spíme za měsíc pod mostem. Papá krásně, dvakrát denně moji oblíbenou purinu proplan athetic a jednou denně syrové maso a zeleninu. Zbytek čtvrté dávky dostane formou odměn venku, kdykoliv za mnou přiběhne. Zatím se oťukáváme, socializujeme navzájem :))) a kromě neustálého chválení a povelu NE žádné jiné povely nezní. Na misku při chystání papání štěká sám jak drak, a zatímco píšu, lítá kolem mě s ponožkou a vybírá zatáčky kolem nábytku. Včera jsem Erníka vzala na výlet. Měli jsme vodní trénink na nádrži Nové Mlýny a tak zažil poprvé kenelku v autě (bez újmy na zdraví), partu dalších pejsků a vodu. Protože jeho teta Kvíny hned běžela do vody,musela jsem Erníka odlapit, aby se nešel koupat také, stihli jsme to po bříško. Pejsků se nebál, zdatně řval v kenelce po dobu výcviku a nakonec se svezl na motorovém člunu. A to ještě s trošku starším kamarádem Dexíkem. Oba si to užívali. Včera dostal Erník pipetu adventixu proti klíšťatům, protože za chvíli budeme vyrážet na různé akce v přírodě a dnes dávku odčervení, tu dostali i holky, abychom to sladili. To je zatím asi všechno a až bude něco nového, tak se Vám z "hradu" ozveme ;)

Fotky z tréninku - http://kvinecka.rajce.idnes.cz/Ernie_vodni_zachranar/



12.6.2011 jsem se opět stala hrdou majitelkou erdelteriéra :) a odvezla si z Prahy z rodiny Hoškových pejska Ernieho. Cestou v autě nejen že neblinkal, nekakal, nečural, ale hrál si, sledoval cestu a zčásti spal. Stavěli jsme dvakrát a pokaždé se u pumpy vzorně vyčural, on na trávě, já na záchodě :))). Trošku ho doma zarazily ty dvě placaté tlamičky, ale pojal mě jako jediný střed světa (zbytek minulého a začátek nového) a tak se ode mě nehne a to ani doma. Projevuje velkou nespokojenost, když on by už spal na mých nohou a já mu někam pobíhám, vařím, uklízím.....Cituška se před ním schovává do klece, aby ho nemusela spapat (ví, co by následovalo), a Kvínka si doposud se všemi pejsky a štěňátky, co se doma objevili na výchovu či hlídání hrála. U Erníka ale ihned nějak obě poznaly, že je náš a tak se ho štítí a dělá doslova, že tu Ernie není. Je to jen dočasné, Erník se snažil nejprve napít ze struků (to byl mazec), pak nakrýt Kvínce zezadu stehno a když nic, všímá si jenom mě. Celý život mám takové normální psy, co se týče projevu hlasem. Erník si povídá pořád. Jakmile zjistil, že je za loužičku odměna, vyčurá se venku a už na mě piští, že chce mňamku. Doma štěká na misku a vůbec štěká a štěká. Tedy ne nadarmo, ale když se - nudí - chce se mu spát a on ještě nechce - má hlad - vyžaduje pozornost. Když dostal kost na kousání, hned na Kvínku zavrčel, tak proběhlo školení panička, ruka, kost a zpět kost Erníkovi, aby náhodou nebyl problém s jeho teriérským sebevědomím hned :) Také venku šlape, běhá a u toho na mě občas štěkne jako by říkal, hele, jsem tady, cos chtěla, to máš :)))) Zatím se nebojí žádných zvuků, lidí, jen z pejsků má respekt, ale takový ten správný štěněcí. Apetit by mu mohl kdekdo závidět, bere si pamlsky i v situacích, kdy by mohl být malinko ve stresu, ale maso je maso! První noc byla poměrně klidná, obě noční loužičky venku a spal vedle matrace, kterou jsem si dnes ustlala na zem. Vítej tedy Erníku mezi námi a těš se :)) zahálet nebudeš....

První fotky - http://kvinecka.rajce.idnes.cz/ERNIE_FINTA-STAR_I/