Emilka a její svět


4.9.2014 - Konečně se dostávám k tomu, abych popovídala o novém členovi naší rodiny, parsoní slečně Emilce. Musím přiznat, že mi obrátila život naruby. Nikdy se mi nelíbili malí a bílí pejsci natolik, že bych se nad nimi rozplývala nebo si dokonce chtěla nějakého pořídit. Když přišel syn s touhou pořídit si malého bílého teriéra, řekla jsem si, je to jeho volba, vybral si parsona (vyšší nožky) a díky kamarádům a žáčkům jsme si vybrali chovatelskou stanici a zamluvili štěňátko. Pořád jsem tomu nějak vnitřně nevěřila a teprve, když jsem odvážela z Prahou malou Emilku (tak ji pojmenoval pracovně syn), došlo mi, že je to pravda :)))))) a do naší smečky přibude malý bílý pes. Během jediného týdne jsem podlehla lásce jménem parson a to dokonale. Emilka je samozřejmě nejšikovnější, nejkrásnější, nejstatečnější a tento výčet by mohl pokračovat. Erník, navzdory tomu, že je to holčička, se jí doposud vyhýbá a jen občas se nechá od ní zlákat ke hře. Citušku jsme seznamovali opatrně a poslední dva dny jsou už všichni v bytě navolno, jen pokud někam odcházíme, je Emilka ve velké prostorné kleci vhodné pro dospělého německého ovčáka. To aby měla dost místa :)))). Co už Emilka umí???? No, spí v posteli, doma se naštěstí nevenčí a nic nekouše, jen hračky pro ni určené. Přiběhne většinou na přivolání, zná klikr. Umí sedni, počkat na místě, nechá na sebe sahat a necuká se, důležité u malého psa. Zná povel NE a to je taky hodně důležité :). Umí si krásně hrát s hračkama a je pažravá. Je potichou v kleci a má klec ráda :) Syn s ní již pravidelně a dobře trénuje a moc jim to jde. Emilko, vítej tedy mezi námi a myslím, že můj život se už bez malého teriéra rozhodně neobejde :)